| Other “Rusalka” libretti [show] |
|
• Czech
• English |
| Line-by-line [show] |
|
• English
|
“Rusalka” by Antonín Dvořák libretto (Czech)
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |
|
Lesní žínky: Hou, hou, hou, stojí mÄ›síc nad vodou! ZvÄ›davÄ› se v hloubku dívá, po kameni ke dnu splývá, hastrmánek hlavou kývá, starou hlavou zelenou. Hou, hou, hou, kdo to chodí nocí tou? Hastmánku, mÄ›síc stoupá, už se tobÄ› v oknÄ› houpá, za chvíli se k tobÄ› vloupá, ve tvou skÅ™íňku stÅ™íbrnou! Hou, hou, hou, mÄ›síc bloudí nad vodou! Po jezeÅ™e tanÄí vánek, probudil se hastmánek, hastrmánek, tatrmánek, hou, hou, hou, Bublinky už ze dna jdou, hou, hou, hou, hatrmánek nad vodou! Hastrmánek chce se ženit, která z vás chce vodu pÄ›nit, dÄ›dka Äesat, lože zmÄ›nit, s babkou hastrmanovou? Hou, hou, hou... Vodník: I pÄ›knÄ› vítám z lesa k jezeru. Jakž, je tam smutno bujným sleÄinkám? Mám dole na dnÄ› samu nádheru a zlatých rybek na pytle tam mám. Rákosím se kmitnu, ruku svou jen napnu, po sleÄince chňapnu, za nožky ji chytnu, stáhnu si ji k nám! Lesní žínky: Hastrmánku heja hej, tedy si nás nachytej! Kterou chytíš mužíÄku, dá ti pÄ›knou hubiÄku, ale žena, ha, ha, ha, za uši ti vytahá! |
|
Tedy si nás nachytej! Vodník: UliÄnická havěť! Kterak zbrkle pádí! Horem, dolem, dolem, polem, inu mládí! Rusalka: Hastmánku, tatíÄku! Vodník: Kýho šlaka, dítÄ›, snad mi tady v mÄ›síÄku, nesušíš mé sítÄ›? Rusalka: Hastrmánku, tatíÄku, než se vody zpÄ›ní, seÄkej se mnou chviliÄku, aÅ¥ mi smutno není! Vodník: A vida, smutno! Rusalka: Všechno Å™eknu ti! Vodník: A dole taky? Rusalka: Smutno k zalknutí! Vodník: Dole, kde je samý rej? Není možná, povídej! Rusalka: ChÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti, ÄlovÄ›kem být |
|
a v zlatém slunci žíti! ChtÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti. Vodník: Mohuliž věřit vlastním uším svým? ÄŒlovÄ›kem býti? Tvorem smrtelným? Rusalka: Sám vyprávÄ›ls ty zvÄ›sti neznámé, že mají duši, které nemáme, a duše lidí, že jde nebi vstÅ™íc, když ÄlovÄ›k zhyne a když znikne v nic! Vodník: Dokud rodná kolébá tÄ› vlna, nechtÄ›j duši, ne, ta je hÅ™íchu plna! Rusalka: A plna lásky! Vodník: Vodo pravÄ›ká, snad nemiluješ, dítÄ›, ÄovÄ›ka? Rusalka: Sem Äasto pÅ™ichází a v objetí mé stoupá; šat shodí na hrázi a v loktech mých se koupá. LeÄ pouhou vlnou jsem, mou bytost nesmí zÅ™ít. Ó vím, že ÄlovÄ›kem dÅ™ív musela bych býti, jak já jej objímám a vinu já jej v ruce, by on mne objal sám a zulíbal mne prudce! Vodník: DítÄ›, z noci do noci tvoje sestry budou pro tÄ› plakat! Už ti není pomoci, ÄlovÄ›k-li tÄ› v svou moc doved´ zlákat! Rusalka: |
|
Hatrmánku, mužíÄku, on mne musí zoÄit, povÄ›z, povÄ›z, tatíÄku, co mám smutná poÄít? Vodník: Ztracena dovÄ›ků, prodána ÄlovÄ›ku! Marno je lákat tÄ› dolů v rej. Ježibabu si zavolej, ubohá Rusalko bledá!... BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: MÄ›síÄku na nebi hlubokém, svÄ›tlo tvé daleko vidí, po svÄ›tÄ› bloudíš širokém, díváš se v pÅ™íbytky lidí. MÄ›síÄku, postůj chvíli, Å™ekni mi, kde je můj milý? Řekni mu, stÅ™íbrný mÄ›síÄku, mé že jej objímá rámÄ›, aby si alespoň chviliÄku, vzpomenul ve snÄ›ní na mÄ›. Zasvěť mu do daleka, Å™ekni mu, kdo tu naň Äeká! O mnÄ›-li duše lidská sní, aÅ¥ se tou vzpomínkou vzbudí! MÄ›síÄku, nezasni! Ta voda studí! Ježibabo, Ježibabo! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: Ježibabo! Ježibabo! Ježibaba: Lkáním, štkáním, naÅ™íkáním, kdo mne budí pÅ™ed svítáním? Rusalka: |
|
Ježibabo, léku dej mi, vodní kouzlo se mne sejmi! Ježiaba: Slyším cosi, Äichám cosi, ozvi se a pověž, kdo jsi? Rusalka: Rusalka jsem, vodní víla, dej mi léku, dej, tetko milá! Ježibaba: Jsi-li víla, zjev se hbitÄ›, ukaž se mi, krásné dítÄ›! Rusalka: Vlnami jsem upoutána, do leknínů zamotána. Ježibaba: Vytrhni se, cupy, hupy, pospÄ›š ke mnÄ› do chalupy! PusÅ¥ ji vlnko, pusÅ¥ ji ke mnÄ›, aÅ¥ se nožky dotknou zemÄ›! NožiÄky, neste ji, nožiÄky, držte ji! Vida, jak nožiÄky chodit už umÄ›jí! Rusalka: Ježibabo! Pomoz! Staletá moudrost tvá všechno ví, proniklas pÅ™írody tajemství, za nocí hlubokých o lidech sníš, odvÄ›kým živlům rozumíš. Pozemské jedy, paprsky mÄ›síce, dovedeš svaÅ™it na léků tisíce, dovedeš spojit, dovedeš boÅ™it, dovedeš usmrtit, dovedeš stvoÅ™it. ÄŒlovÄ›ka v pÅ™íšeru, pÅ™íšeru v ÄlovÄ›ka dovede promÄ›nit moudrost tvá odvÄ›ká. Rusalky za nocí hrozbou svou strašíš, pro lidské strasti divné léky snášíš, pro nás i pro lidi ve svÄ›tÄ› dalekém sama jsi živlem, sama jsi ÄlovÄ›kem. Se smrtí vÄ›Änost je vÄ›no tvé, |
|
pomoz mi pomoz, zázraÄná ženo! Pomoz mi! Ježibaba: To já znám, s takovou se chodí k nám! Ale slyš, pilnÄ› slyš, nežli léku okusíš: perly máš, krásu máš, pomohu-li, co mi dáš? Rusalka: Vše, co mám, si vem, ale udÄ›lej mne ÄlovÄ›kem! Ježibaba: A nic víc? Pranic víc? Proto pÅ™išlas úpÄ›jíc? Voda tÄ› už omrzela, lidského jsi laÄna tÄ›la, milování, laškování, hubiÄek a cukrování. To já znám, s takovou se chodí k nám! Rusalka: Tvoje moudrost všechno tuší, dej mi lidské tÄ›lo, lidskou duši! Ježibaba: Dám ti, dám, vÄ›z to rarach sám! Ale ty mi musíš dát průsvitný svůj vodní šat. A když lásky neokusíš na svÄ›tÄ›, zavržena musíš Å¾íti v hlubinách zas prokletÄ›. Ztratíš-li tu lásku, po níž cit tvůj prahne, kletba vodních mocí zas tÄ› v hloubku stáhne. A než nabudeš jí, budeš trpÄ›t též: pro všechen lidský sluch nÄ›ma zůstaneš! Chceš být nÄ›ma, chceš, pro toho, jejž miluješ? Rusalka: Jeho-li lásku poznat smím, ráda, věř, pro nÄ›j onÄ›mím. |
|
Ježibaba: StÅ™ez si ho a to vÄ›z: prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu Å™íš, miláÄka svého také zahubíš, stane se navždy obÄ›tí, vÄ›Äného tvého prokletí! Rusalka: ÄŒistou duší, Äistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší! Ježibaba: Tedy pojÄ, honem pojÄ, do chaty mne vyprovoÄ. V krbu jedy navaÅ™íme, Rusalku tím napojíme, ale potom ani muk, Äury mury fuk! ÄŒury mury fuk, bílá pára vstává z luk! Kapka krve draÄí, deset kapek žluÄe, teplé srdce ptaÄí, pokud ještÄ› tluÄe. SkoÄ, můj mourku, skoÄ a skoÄ, varem v kotli pozatoÄ! ÄŒury mury fuk, nelekej se vÄ›tších muk! ToÅ¥ tvé lidské vÄ›no, a to musíš píti, tím co uvaÅ™eno, jazyk zdÅ™evÄ›ní ti. SkoÄ můj mourku, hola hej, v hrdlo jí tu šÅ¥ávu vlej! ÄŒury mury fuk, ale teÄ už ani muk! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Lovec: Jel mladý lovec, jel a jel, laň bílou v lese uvidÄ›l. Hluboké oÄi ta mÄ›la, zda-li ji stihne má stÅ™ela? Ó, mladý lovÄe, dále spÄ›j, |
|
tu bílou laňku nestÅ™ílej, varuj se jejího tÄ›la! Zda-li ji stihne má stÅ™ela? Princ: Zde mihla se a zase zmizela! Horem a dolem, lesem a polem, podivná zvěř ta míhá se kolem a tady stopa znikla docela! A tajemným vlnÄ›ním potají, ty vody mne v lokty své lákají, jak bych mÄ›l divoký lovu cit, v objetí jejich zas ochladit. Krok vázne mi, stesk cítím neznámý, zbraň z unavené ruky padá mi. sotva lov zaÄal, unavil mne vráz, divné to kouzlo, zajalo mne zas! Lovec: Laň nebyla to, lovÄe, stůj! Bůh tvoji duši opatruj! Srdce tvé smutno je zcela, koho to stihla tvá stÅ™ela? Princ: Ustaňte v lovu, na hrad vraÅ¥te se. Podivné Äáry bloudí po lese, divnÄ›jší Äáry v duši mám. Domů vraÅ¥te se, chci býti sám! Vidino divná, pÅ™esladká, jsi-li ty ÄlovÄ›k, nebo pohádka? PÅ™išla jsi chránit vzácné zvěři, kterou jsem zahléd´ v lesa šeÅ™i? PÅ™išla-lis prosit za ni, sestÅ™iÄko bílých laní? A nebo sama, jak vstÅ™íc mi jdeš, koÅ™istí lovcovou býti chceš? Svírá ti ústa tajemství, Äi navždy jazyk tvůj ztich´? NÄ›ma-li ústa tvá, Bůh to ví, vylíbám odpovÄ›Ä s nich! OdpovÄ›Ä záhadám, jež mne sem lákaly, jež mne sem volaly, pÅ™es trní, pÅ™es skály, abych tu koneÄnÄ› v blažený dnešní den, dítÄ›, tvým pohledem náhle byl okouzlen. |
|
Co v srdci tvém je ukryto, máš-li mne ráda, zjev mi to! |
|
Sbor rusalek: Sestry, jedna schází z nás! SestÅ™iÄko, kam odešlas? Vodník: PÅ™es hory, pÅ™es hory, doly a lesy! Sbor rusalek: SestÅ™iÄko, kde jsi? Princ: Vím, že jsi kouzlo, které mine, a rozplyne se v mlžný rej, leÄ dokud Äas náš neuplyne, ó, pohádko má, neprchej! Můj skonÄen lov, naÄ myslit naň? Tys nejvzácnÄ›jší moje laň, tys hvÄ›zdiÄka zlatá v noc temnou, pohádko má, pojÄ se mnou! |
| libretto by Jaroslav Kvapil |
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |