| Other “Rusalka” libretti [show] |
|
• Czech
• English |
| Line-by-line [show] |
|
• English
|
“Rusalka” by Antonín Dvořák libretto (Czech)
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |
|
Hajný: JáÅ™ku, klouÄe milé, dopovÄ›z, jaká že to kratochvíle na zámku se strojí dnes? To je hostí na síni to je práce v kuchyni, na stolech a na policích podivného náÄiní! Kuchtík: Máme ti teÄ sháňku, milý strýÄe Vaňku, od veÄera do svítání neustane práce ani! Pomysli si, pomysli si, zdas to, stýÄku, slyšel kdysi? Princ ti našel v lese divné stvoÅ™ení, a s ním, podivme se, snad se ožení! Našel prý ji v lesích tvých, ve tvých lesích hlubokých. Ale aÅ¥ ji vzal kde vzal, já bych se jí strýÄku bál! Holka je ti nÄ›má, kapky krve nemá, chodí jako vyjevená! To by byla Äistá žena! |
|
Hajný: Je to pravda vskutku, co se mluví všude? Můj ty milý smutku, už to takhle bude! AÅ¥ nás Pán Bůh chrání, myslivec jsem starý, že v tom milování vÄ›zí divné Äáry! U nás v lese straší šlakovité moci, lesem divní braši chodí o půnoci. Je-li v tÄ›le duše slabá, uhrane ji Ježibaba, pode hrází tuze snadno hastrman tÄ› stáhne na dno! A kdo vidí lesní žínky bez košilky, bez sukýnky, omámí ho lásky chtíÄ. Pán Bůh s námi a zlé pryÄ! Kuchtík: StrýÄku, já se bojím! Hajný: Inu, není div! Pán Bůh hÅ™íchům tvojim budiž miostiv! |
|
Kuchtík: Náš princ vždy tak švarný byl, kterak se teÄ promÄ›nil! Není, jako býval, není, bloudí jako omámen, stará Háta na modlení, dává za nÄ›j den co den. A pan faráÅ™, jak to slyšel, varovati prince pÅ™išel. Ale princ, ne a ne, holka prý tu zůstane! Hajný: Proto jsou tu hosté již! Proto se tak prázdní spíž! Proto jsem honem vlek´ plno zvěře na zámek! Kuchtík: NaštÄ›stí, jak zdá se, nemÄ›lo to být, všechno může zase jiná pokazit! Stará Háta vypráví, jak prý je princ vrtkavý, už prý jeho láska mizí, jinou prý zas v mysli má, po jakési kněžnÄ› cizí, hází prý už oÄima. Hajný: Pábůh dej, pánbůh dej, ve zdraví ho zachovej! Já být princem, bez okolků vyhnal bych tu cizí holku, než mne v peklo zamotá, aÅ¥ se klidí žebrota! |
|
Kuchtík: Hu! Tam si vede princ tu obludu! Hajný: Já na ní také Äekat nebudu! Princ: Již týden dlíš mi po boku, jak z báje zjev dlíš pÅ™ede mnou, a marnÄ› v oÄích hluboku tvou bytost hledám tajemnou! Má sňatek dát mi teprve, co láska dávno chtÄ›la, by rozhoÅ™ela jsi do krve a byla ženou mou zcela? ProÄ chladí tvoje objetí, vzplát vášní proÄ se bojí? ProÄ úzkostí jen zachvÄ›ti mám v náruÄi se tvojí? A marnÄ› dusím smutný cit, z náruÄe tvé se nelze vyprostit, byÅ¥ stokrát byla jsi chladná, nesmÄ›lá, mít musím tebe docela! Cizí kněžna: Ne, není to láska, hnÄ›vivý je to cit, že jiná dlí, kde já jsem chtÄ›la být, a že jsem jeho míti nemÄ›la, aÅ¥ štestí obou zhyne docela! Zda na chvíli princ vzpomene si pÅ™ec, že hostitelem též je milenec? Má na to štÄ›stí, jímž vás blaží svÄ›t, též cizí host jen nÄ›mÄ› pohlížet? |
|
Princ: Ach, výÄitka to vÄ›ru vÄasná, a s vašich rtíků rád ji snáším, i ženich vÄ›ru, kněžno krásná, je pÅ™edevším jen sluhou vaším! Cizí kněžna: A vaše láska, citů vašich paní, vás nepokárá za to slovem ani? ÄŒi v pohledu svém tolik nÄ›hy má, že mluví s vámi pouze oÄima? Princ: LeÄ oÄi její Å™íci zapomnÄ›ly, že hostitel se nepozorným stal. NechÅ¥ nahradí teÄ rychle, svolíte-li, co roztržit jen chvíli zanedbal. NaÄ rozpaky tvoje, a proÄ se tolik chvÄ›ješ? V svou komnatu pospÄ›š a stroj se k plesu již! Cizí kněžna: Ó, vystrojte se v šaty pÅ™ebohaté, mám dvornost jeho, vy však srdce máte! |
|
Vodník: BÄ›da! BÄ›da! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Celý svÄ›t nedá ti, nedá, vodní Äím Å™íše rozkvétá! Stokrát bys byla ÄlovÄ›kem, ve jhu jsi spjata odvÄ›kém. ByÅ¥ mÄ›l tÄ› ÄlovÄ›k stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat! Ubohá Rusalko bledá, zajatá v kouzlo lidských pout! Voda tvá všude tÄ› hledá, nadarmo chce tÄ› obejmout! Až se zas vrátíš k družkám svým, budeš jen živlem smrtícím, vrátíš se žitím uvadlá, prokletí živlů jsi propadla! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! Sbor: KvÄ›tiny bílé po cestÄ›, po cestÄ› všude kvetly, hoch jel a jel k své nevÄ›stÄ› a den se smál tak svÄ›tlý. Nemeškej, hochu, k milé spÄ›š, dorosteš záhy v muže, zpátky až tudy pojedeš, pokvetou rudé růže. KvÄ›tiny bílé nejdÅ™íve, úpalem slunce zašly, ale ty růže ohnivé, svatební lože krášlí! |
|
Vodník: Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Na vodách bílý leknín sní, smutným ti druhem bude, pro tvoje lože svatební, nekvetou růže rudé! Rusalko, znáš mne, znáš! Rusalka: Vodníku, tatíÄku drahý! Vodník: Proto jsem pÅ™išel v zámek váš, bych zÅ™el tÄ› truchlit tak záhy? Rusalka: TatíÄku, vodníÄku, spas mne, úzkost mne pojala hrozná! BÄ›da, že chtÄ›la jsem zradit vás, bÄ›da, kdo ÄlovÄ›ka pozná! BÄ›da! BÄ›da! Jiná jej krásou jala vráz, divokou lidskou krásou, a mne už nezná zas, Rusalku prostovlasou. Vodník: On že tÄ› zavrh´, jenž mÄ›l tÄ› rád? Musíš teÄ, musíš vytrvat! |
|
Rusalka: Ó marno, ó marno to je, a prázdnota je v srdci mém, jsou marny všechny vdÄ›ky moje, když zpola jsem jen ÄlovÄ›kem! Ó marno to je, mne už nezná zas, Rusalku prostovlasou. Jí hoÅ™í v oÄích vášnÄ› síla, té lidské vášnÄ› prokleté! Mne voda chladná porodila a nemám, nemám vášnÄ› té! Prokleta vámi, pro nÄ›j ztracena, odvÄ›kých živlů hluchá ozvÄ›na. Ženou ni vílou nemohu být, nemohu zemÅ™ít, nemohu žít! Nemohu zemÅ™ít, nemohu žít! Vidíš je, vidíš? Jsou tu zas! TatíÄku, spas mne, spas! Cizí kněžna: Vám v oÄích divný žár se zraÄí a naslouchám vám zmámena. Jste stále vÅ™elejší a sladší, ó, princi, co to znamená? Kam prchla vaše vyvolená, ta bez Å™eÄi a beze jména, kam prchla, aby vidÄ›la, že princ je zmÄ›nÄ›n docela? Princ: Kam prchla? Milý Bůh to ví! LeÄ zmÄ›nou mou jste sama vinna. A letní noc to nepoví, že zajala mne kouzla jiná! Ó nazvete to rozmarem, že miloval jsem jinou chvíli, a buÄte žhavým požárem, kde dosud luny svit plál bílý! |
|
Cizí kněžna: Až požár můj vás popálí, a všechny vaše vášnÄ› zdÄ›sí, až odejdu vám do dáli, co s leskem luny poÄnete si? Až obejmou vás lokty sliÄné té nÄ›mé krásky námÄ›síÄné, Äím k vášni hÅ™át se budete? Ó škoda, škoda vášnÄ› té! Princ: A kdyby celý svÄ›t chtÄ›l klnout mojí touze, vy jste ten žhavý kvÄ›t, byÅ¥ kvetl chvíli pouze! TeÄ teprve to vím, Äím mÅ™elo moje tÄ›lo, když lásky tajemstvím se uzdraviti chtÄ›lo! Co z lásky oné zbude, jíž v osidla jsem pad´? Rád strhám všechny svazky, bych vás mohl milovat! Cizí kněžna: Ó teprve teÄ poznávám, že námluvy mi náhle kynou, pan ženich, zdá se, neví sám, zda namlouvá si mne, Äi jinou! |
|
Princ: Mrazí mne tvoje ramena, bílá ty kráso studená! Vodník: V jinou spÄ›š náruÄ, spÄ›š, objetí jejímu neujdeš! Princ: Z objetí moci tajemné, spaste mne! Cizí kněžna: V hlubinu pekla bezejmennou, pospÄ›šte za svou vyvolenou! |
| libretto by Jaroslav Kvapil |
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |