| Other “Rusalka” libretti [show] |
|
• Czech
• English |
| Line-by-line [show] |
|
• English
|
“Rusalka” by Antonín Dvořák libretto (Czech)
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |
|
Rusalka: Necitelná vodní moci, stáhlas mne zas v hlubinu, proÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? Mladosti své pozbavena, bez radosti sester svých, pro svou lásku odsouzena teskním v proudech studených. Ztrativši svůj půvab sladký, miláÄkem svým prokleta, marnÄ› toužím k sestrám zpátky, marnÄ› toužím do svÄ›ta. Kde jste, kouzla letních nocí nad kalichy leknínů? ProÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? Ježibaba: Aj aj, už jsi se navrátila? No tos tam dlouho nepobyla! A jak máš bledé tváÅ™iÄky a jak tu truchlíš o samotÄ›! Což nechutnaly hubiÄky a lidské lože nehÅ™álo tÄ›? Rusalka: Ach bÄ›da, tetko rozmilá, vše zradilo mne, vše jsem ztratila! |
|
Ježibaba: Krátké bylo milování, dlouhé bude naÅ™íkání, po hubiÄkách mužských úst, nekoneÄný, vÄ›Äný půst! ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›k, živlů vyvrhel, z koÅ™enů zemÄ› dávno vyvrácen, bÄ›da, kdo jeho lásku poznat chtÄ›l, jeho kdo zradou je teÄ zatracen! Rusalka: Tetko moudrá, tetko, rci, není mi, není pomoci? Ježibaba: MiláÄek tÄ› zavrh´, pÅ™estal tÄ› mít rád, a teÄ Ježibaba má zas pomáhat? Po záletech svÄ›tských, dcerko rozmilá, bys teÄ k sestrám ráda se zas vrátila? Inu, mám já radu, dobrou radu mám, ale poslechneš-li, ví to rarach sám! Lidskou krví musíš smýti živlů prokletí za lásku, již chtÄ›las míti v lidském objetí. Budeš zas, Äíms byla prve, než tÄ› zklamal svÄ›t, ale horkem lidské krve lze jen ozdravÄ›t. Opustí tÄ› všechna muka, budeš šÅ¥astna hned, zahubí-li tvoje ruka toho, jenž tÄ› oklamal, toho, jenž tÄ› sved´! |
|
Rusalka: Ježibabo, bÄ›da, co to chceš? Ježibaba: Ten vezmi nůž a slib, že poslechneš! Rusalka: Jde z tebe hrůza; nech mne nech! Chci vÄ›ÄnÄ› trpÄ›t v úzkostech, chci vÄ›ÄnÄ› cítit kletbu svou, svou celou lásku zhrzenou, svou beznadÄ›j chci všechnu zÅ™ít, leÄ on musí šÅ¥asten být! Ježibaba: V lidský život potmÄ›šilý touha tvá tÄ› vábila, a teÄ nemáš tolik síly, bys krev lidskou prolila? ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›kem teprve, v cizí krev ruku když stopil, zbrocen když vášní do krve, bližního krví se opil. A ty žes chtÄ›la ÄlovÄ›kem být a ÄlovÄ›ka vášní omámit? Prázdná ty vodní bublineÄko, mÄ›síÄní bledá zahaleÄko, jdi, trp si z vÄ›ků do vÄ›ků a seschni touhou po svém ÄlovÄ›ku! |
|
Rusalka: Vyrvána životu v hlubokou samotu, bez družek, bez sester mám se brát. MiláÄku vím, to vím, nikdy víc tÄ› nespatÅ™ím, ó bÄ›da nastokrát! Sbor rusalek: Odešla jsi do svÄ›ta, uprchla jsi našim hrám, sestÅ™iÄko ty prokletá, nesestupuj k nám! V naše tance nesmí sem, koho ÄlovÄ›k objal již, rozprchnem se, rozprchnem, jak se pÅ™iblížíš! Z tvého smutku vane strach v radostný náš hravý rej, s bludiÄkami v bažinách za nocí si hrej! Lákej lidi svitem svým, na rozcestích tÄ›kej teÄ, svÄ›týlkem svým modravým do hrobu jim svěť! Na hrobech a rozcestích jiných sester najdeš rej, v reje vodních sester svých už se nevracej! |
|
Hajný: Že se bojíš? TÅ™esky, plesky, však tu jiní bývávali! Zaklepej a povÄ›z hezky, co ti doma pÅ™ikázali: princ že nosí těžkou dumu, že se poplet na rozumu, jakás pekla stvůra klatá, že k nám pÅ™išla do hradu a že prosí stará Háta Ježibabu o radu! Kuchtík: MnÄ› už chromne noha, vlÄí mlhu mám, pro živého Boha, strýÄku, jdi tam sám! Hajný: Kolikrát jsem tudy šel, temno leckdy bývalo již, tys mi Äistý strašpytel, že se staré babky bojíš! Kuchtík: Ondy, když jsi u nás byl, sáms mne, strýÄku, postrašil, nediv se teÄ, milý brachu, že mám v lese plno strachu! Hajný: ŘeÄi sem, Å™eÄi tam, to tak nÄ›kdy pÅ™idávám. Ale teÄ honem hleÄ vyzvÄ›dÄ›ti odpovÄ›Ä! Vzmuž se, hej, zaklepej, na radu se babky ptej! |
|
Kuchtík: Já bych jistÄ› breptal, jakou úzkost mám, abys tedy zeptal se jí na to sám! Hajný: StydÄ›l bych se stydÄ›l, být já otcem tvým! Ale abys vidÄ›l, že se nebojím! Ježibabo, Ježibabo! Hola, hola! Ježibaba: Kdo to hluÄí? Kdo to volá? Hajný: Stará Háta k tobÄ› posílá, abys, Ježibabo, radila! Ježibaba: Za tu radu, za rozumu špetku, tohle vyžle posílá mi k snÄ›dku? Jen co vykrmí se chudinka, bude z nÄ›ho pÄ›kná peÄínka! Kuchtík: PusÅ¥ mne z tÄ›chto míst! StrýÄku, ona mne chce sníst! |
|
Ježibaba: Ha, ha, i ty malý zmetku, hloupé stvoÅ™ení, to bych mÄ›la k snÄ›dku, Äistou peÄeni! Pro peklo aÅ¥ roste prokletý rod váš! A teÄ honem povÄ›z, co mi Å™íci máš. Kuchtík: Náš princ těžce stůnÄ›, pÅ™evelice, uhranula srdce jeho jakás kouzelnice. PÅ™ived´ si ji na hrad, vše jí dal, jako vlastní život sám ji miloval. Jeho ženou byla by se stala, ale krásná kouzelnice svatby nedoÄkala. Prince když už zmátla docela, nevÄ›rná ta kouzelnice zmizela. Celý hrad je kouzlem zmámen podnes, Äábel sám tu kouzelnici do pekla si odnes´! Vodník: Kdo že ji odnes´ ? Koho že zradila? Prokleté plémÄ›, jež vás sem posílá! Tvorové bídní! On sám ji zradil, uvrh´ ji v prokletí! Hajný: Hastrman! Kuchtík: StrýÄku! Proboha, strýÄku! |
|
Vodník: Pomstím se, pomstím, kam Å™íš má dosahá! Ježibaba: Ha, ha, ha, ha! 1. lesní žínka: Mám, zlaté vlásky mám, svatojánské mušky slétají se k nim, ruka moje bílá vlásky rozpustila, mÄ›síÄek je Äeše svitem stÅ™íbrným. Mám, mám, zlaté vlásky mám! 2. lesní žínka: Mám, bílé nožky mám, probÄ›hla jsem palouk celiÄký, probÄ›hla jsem bosa, umyla je rosa, mÄ›síÄek je obul v zlaté stÅ™evíÄky! 3. lesní žínka: Mám, krásné tílko mám, na palouku v noci svítí jeho vdÄ›k. Kudy běžím, všudy moje bílé údy do stÅ™íbra a zlata šatí mÄ›síÄek! |
|
Lesní žínky: Dokola, sestÅ™iÄky, dokola, v lehounký noÄní vánek, za chvíli z rákosí zavolá zelený hastrmánek. Už tu je, už tu je, už si sítÄ› spravuje, už tu je, už! Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Kterou chytíš, mužíÄku, dá ti pÄ›knou hubiÄku. Ale žena, hastrmánku, ha, ha, ha, hastrmánku, za uši ti vytahá. Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Vodník: Nelaškujte plaše, dÄ›ti zlatovlasé, rodná voda naše lidským rmutem zkalila se. Lesní žínky: Cože nám ruší veselý rej? povídej, mužíÄku, povídej! Vodník: Hluboko na dnÄ› sténá sestrami zavržená ubohá Rusalka bledá! BÄ›da, ó bÄ›da! |
|
1. lesní žínka: Cítím slzu ve zraku, chlad mne náhle ovál. 2. lesní žínka: Do šedivých oblaků mÄ›síÄek se schoval. 3. lesní žínka: Tma se tiskne v skránÄ› mé, sestry, sestry, prchnÄ›me! Princ: Bílá moje lani! Pohádko! NÄ›mý pÅ™elude! Mému naÅ™íkání, spÄ›chu bez ustání konec už nikdy nebude? Ode dne ke dni touhou štván hledám tÄ› v lesích udýchán, noc-li se blíží, tuším tÄ› v ní, chytám tÄ› v mlze mÄ›síÄní, hledám tÄ› širé po zemi. Pohádko, vraÅ¥ se mi! Tady to bylo, mluvte, nÄ›mé lesy! Vidino sladká, milenko má, kde jsi? Bílá moje lani! Kde jsi? PÅ™i všem co v mrtvé srdci mám, nebe i zemi zaklínám, zaklínám Boha i bÄ›sy, ozvi se, ozvi, kde jsi? Milenko má! Rusalka: MiláÄku, znáš mne, znáš? MiláÄku, ještÄ› vzpomínáš? |
|
Princ: Mrtva-lis dávno, zniÄ mne vráz, živa-lis ještÄ›, spas mne, spas! Rusalka: Živa ni mrtva, žena ni víla, prokleta bloudím mátohou, marnÄ› jsem chvíli v loktech tvých snila ubohou lásku, lásku svou. Milenkou tvojí kdysi jsem byla, ale teÄ jsem jen smrtí tvou! Princ: Bez tebe nikde nelze žít, můžeš mi, můžeš odpustit? Rusalka: ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? TeÄ mÄ›síÄní jsem vidinou, v tvá muka neskonalá! TeÄ tebe šálím v noÄních tmách, je zneuctÄ›n můj klín a s bludiÄkami na vodách tÄ› svedu do hlubin. ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? Tys hledal vášeň, vím to, vím, tys hledal vášeň, jíž já jsem nemÄ›la, a teÄ-li tÄ› políbím, jsi ztracen, jsi ztracen docela. |
|
Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej, nechci se vrátit ve svÄ›ta rej, do smrti tÅ™eba mne ulíbej! Rusalka: A tys mi, hochu můj, tolik dal, proÄ jsi mne, hochu můj, oklamal? Zda to víš, hochu, zda to víš, z loktů mých že se nevrátíš, že zkázou to v loktech mých zaplatíš. Princ: Všechno chci ti dát, líbej mne, líbej tisíckrát! Nechci se vrátit, zemru rád, líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej. Nechci se vrátit, zemru rád, nemyslím, nemyslím na návrat! Rusalka: Láska má zmrazí všechen cit, musím tÄ›, musím zahubit, musím tÄ› v lednou náruÄ vzít! Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej! Polibky tvoje hÅ™ích můj posvÄ›tí! Umírám šÅ¥asten, umírám ve tvém objetí! |
|
Vodník: Nadarmo v loktech zemÅ™e ti, marny jsou všechny obÄ›ti, ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! Rusalka: Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všecko, Äím klet jest osud můj, lidská duše, Bůh tÄ› pomiluj! |
| libretto by Jaroslav Kvapil |
| Contents: Osoby; Act 1; Act 2; Act 3 |