“Rusalka” by Antonín Dvořák libretto (Czech English)


Osoby Rusalka - soprán Vodník - bas Princ - tenor JeÅ¾ibaba - alt Cizí knÄ›Å¾na - mezzosoprán tÅ™i lesní Å¾ínky - soprány, alt Hajný - baryton Kuchtík - soprán Lovec - baryton rusalky, princova druÅ¾ina, svatební hosté	Characters Rusalka, the Naiad - soprano The Water Sprite - bass The Prince - tenor The Witch - contralto The Foreign Princess - mezzo-soprano The Three wood nymphs - sopranos, contralto The Gamekeeper - baritone The Turnspit - soprano The Hunter - baritone the naiads, The suite of the Prince, wedding guests
Act 1 Lesní Å¾ínky: Hou, hou, hou, stojí mÄ›síc nad vodou! ZvÄ›davÄ› se v hloubku dívá, po kameni ke dnu splývá, hastrmánek hlavou kývá, starou hlavou zelenou. Hou, hou, hou, kdo to chodí nocí tou? Hastmánku, mÄ›síc stoupá, uÅ¾ se tobÄ› v oknÄ› houpá, za chvíli se k tobÄ› vloupá, ve tvou skÅ™íÅˆku stÅ™íbrnou! Hou, hou, hou, mÄ›síc bloudí nad vodou! Po jezeÅ™e tanÄí vánek, probudil se hastmánek, hastrmánek, tatrmánek, hou, hou, hou, Bublinky uÅ¾ ze dna jdou, hou, hou, hou, hatrmánek nad vodou! Hastrmánek chce se Å¾enit, která z vás chce vodu pÄ›nit, dÄ›dka Äesat, loÅ¾e zmÄ›nit, s babkou hastrmanovou? Hou, hou, hou... Vodník: I pÄ›knÄ› vítám z lesa k jezeru. JakÅ¾, je tam smutno bujným sleÄinkám? Mám dole na dnÄ› samu nádheru a zlatých rybek na pytle tam mám. Rákosím se kmitnu, ruku svou jen napnu, po sleÄince chÅˆapnu, za noÅ¾ky ji chytnu, stáhnu si ji k nám! Lesní Å¾ínky: Hastrmánku heja hej, tedy si nás nachytej! Kterou chytíš muÅ¾íÄku,	Act 1 The wood nymphs: Ho, ho, ho, the moon is standing over the water! Curiously it peers into the depths, flowing over the rock to the bottom, Vodník nods his head, ho, his old green head. Ho, ho, ho, who goes there through the night? Vodník, the moon is rising, swinging into your window. Soon it will sneak in, ho, into your silvery chamber! Ho, ho, ho, the moon is roaming over the water! A breeze is dancing along the lake, Vodník has awoken, that jester, ho, ho, ho. Bubbles are now rising from the bottom, ho, ho, ho, Vodník above the water! Vodník wants a woman, which of you wants to foam the water, comb the old man’s hair, change places, ho, with Vodník’s wife? Ho, ho, ho... The Watersprite: A warm welcome from the wood to the lake! What, do the boisterous girls feel sad there? Down on the bottom I’ve got nothing but splendour, and I’ve got golden fishes there by the sackful. I’ll dash through the reeds, just stretch out my hand, grab a little miss, catch her by the feet, pull her down to our abode. The wood nymphs: Vodník, come on, hey, so catch us! The one you catch, dear man,
dá ti pÄ›knou hubiÄku, ale Å¾ena, ha, ha, ha, za uši ti vytahá! Tedy si nás nachytej! Vodník: UliÄnická havÄ›Å¥! Kterak zbrkle pádí! Horem, dolem, dolem, polem, inu mládí! Rusalka: Hastmánku, tatíÄku! Vodník: Kýho šlaka, dítÄ›, snad mi tady v mÄ›síÄku, nesušíš mé sítÄ›? Rusalka: Hastrmánku, tatíÄku, neÅ¾ se vody zpÄ›ní, seÄkej se mnou chviliÄku, aÅ¥ mi smutno není! Vodník: A vida, smutno! Rusalka: Všechno Å™eknu ti! Vodník: A dole taky? Rusalka:	will give you a nice kiss, but your wife, ha ha ha, will pull your ears! So catch us! The Watersprite: Roguish creatures! How madly they run! Up and down, through the field, well, they’re young! Rusalka: Vodník, daddy dear! The Watersprite: Good grief, child! What are you doing? Drying my nets here in the moonlight! Rusalka: Vodník, daddy dear, until the waters foam up stay with me a while, so I won’t feel sad! The Watersprite: What, you’re sad? Rusalka: I’ll tell you all! The Watersprite: And down below, too? Rusalka:
Smutno k zalknutí! Vodník: Dole, kde je samý rej? Není moÅ¾ná, povídej! Rusalka: ChÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti, ÄlovÄ›kem být a v zlatém slunci Å¾íti! ChtÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti. Vodník: MohuliÅ¾ vÄ›Å™it vlastním uším svým? ÄŒlovÄ›kem býti? Tvorem smrtelným? Rusalka: Sám vyprávÄ›ls ty zvÄ›sti neznámé, Å¾e mají duši, které nemáme, a duše lidí, Å¾e jde nebi vstÅ™íc, kdyÅ¾ ÄlovÄ›k zhyne a kdyÅ¾ znikne v nic! Vodník: Dokud rodná kolébá tÄ› vlna, nechtÄ›j duši, ne, ta je hÅ™íchu plna! Rusalka: A plna lásky! Vodník: Vodo pravÄ›ká, snad nemiluješ, dítÄ›, ÄovÄ›ka? Rusalka: Sem Äasto pÅ™ichází	So sad I could suffocate! The Watersprite: Below, where it’s all dancing and play? Impossible! Speak! Rusalka: I’d like to leave you all, to leave the depths, to be human and live in the golden sunshine! I’d like to leave you all, to leave the depths. The Watersprite: Can I believe my ears? To be human? A mortal being? Rusalka: You yourself used to tell strange tales, that they have a soul, which we don’t. And the souls of people go to heaven, when the human dies and vanishes into nothing! The Watersprite: As long as your native wave cradles you, don’t wish for a soul. It’s full of sin. Rusalka: And full of love! The Watersprite: Ye ancient waters! Don’t tell me, child, you love a human! Rusalka: He often comes here
a v objetí mé stoupá; šat shodí na hrázi a v loktech mých se koupá. LeÄ pouhou vlnou jsem, mou bytost nesmí zÅ™ít. Ó vím, Å¾e ÄlovÄ›kem dÅ™ív musela bych býti, jak já jej objímám a vinu já jej v ruce, by on mne objal sám a zulíbal mne prudce! Vodník: DítÄ›, z noci do noci tvoje sestry budou pro tÄ› plakat! UÅ¾ ti není pomoci, ÄlovÄ›k-li tÄ› v svou moc doved´ zlákat! Rusalka: Hatrmánku, muÅ¾íÄku, on mne musí zoÄit, povÄ›z, povÄ›z, tatíÄku, co mám smutná poÄít? Vodník: Ztracena dovÄ›kÅ¯, prodána ÄlovÄ›ku! Marno je lákat tÄ› dolÅ¯ v rej. JeÅ¾ibabu si zavolej, ubohá Rusalko bledá!... BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: MÄ›síÄku na nebi hlubokém, svÄ›tlo tvé daleko vidí, po svÄ›tÄ› bloudíš širokém, díváš se v pÅ™íbytky lidí. MÄ›síÄku, postÅ¯j chvíli, Å™ekni mi, kde je mÅ¯j milý? Å˜ekni mu, stÅ™íbrný mÄ›síÄku, mé Å¾e jej objímá rámÄ›, aby si alespoÅˆ chviliÄku, vzpomenul ve snÄ›ní na mÄ›. ZasvÄ›Å¥ mu do daleka, Å™ekni mu, kdo tu naÅˆ Äeká!	and steps into my embrace, throws his clothes on the bank and bathes in my arms. But I’m only a wave; he’s not allowed to see my being. Oh, I know I’d first have to be human, so that as I embrace him and enfold him in my arm he might himself embrace me and kiss me fervently! The Watersprite: Child, night after night your sisters will weep for you! There’s no help for you, once a human has enticed you into his power! Rusalka: Vodník, dearest, he must be made to see me! Tell me, daddy, what am I, sad creature, to do? The Watersprite: Lost forever, lost to the world of humans! It’s futile to entice you below to our merriment. Call JeÅ¾ibaba, oh poor, pale Rusalka! Alas! Alas! Alas! Rusalka: Oh moon in the deep sky, your light sees far, you roam over the wide world, and peer into human dwellings. Oh moon, stay a while, tell me, where is my love? Tell him, silvery moon, that my arms enfold him, so that for at least a moment he’ll remember me in his dream. Shine for him into the distance, tell him who awaits him here!
O mnÄ›-li duše lidská sní, aÅ¥ se tou vzpomínkou vzbudí! MÄ›síÄku, nezasni! Ta voda studí! JeÅ¾ibabo, JeÅ¾ibabo! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: JeÅ¾ibabo! JeÅ¾ibabo! JeÅ¾ibaba: Lkáním, štkáním, naÅ™íkáním, kdo mne budí pÅ™ed svítáním? Rusalka: JeÅ¾ibabo, léku dej mi, vodní kouzlo se mne sejmi! JeÅ¾iaba: Slyším cosi, Äichám cosi, ozvi se a povÄ›Å¾, kdo jsi? Rusalka: Rusalka jsem, vodní víla, dej mi léku, dej, tetko milá! JeÅ¾ibaba: Jsi-li víla, zjev se hbitÄ›, ukaÅ¾ se mi, krásné dítÄ›! Rusalka: Vlnami jsem upoutána,	If the human soul dreams of me, may he awake with that thought! Oh moon, don’t fade! That water chills me! JeÅ¾ibaba! JeÅ¾ibaba! The Watersprite: Oh poor, pale Rusalka! Alas! Alas! Alas! Rusalka: JeÅ¾ibaba! JeÅ¾ibaba! JeÅ¾ibaba: Lamenting, sobbing, wailing! Who’s waking me before dawn? Rusalka: JeÅ¾ibaba, give me a potion, take the watery magic from me! JeÅ¾ibaba: I hear something, I sniff something, speak up and tell me who you are! Rusalka: I’m Rusalka, a water nymph. Give me a potion, dear aunty! JeÅ¾ibaba: If you’re a nymph, show yourself nimbly, Show yourself to me, lovely child! Rusalka: I’m fettered by the waves,
do leknínÅ¯ zamotána. JeÅ¾ibaba: Vytrhni se, cupy, hupy, pospÄ›š ke mnÄ› do chalupy! PusÅ¥ ji vlnko, pusÅ¥ ji ke mnÄ›, aÅ¥ se noÅ¾ky dotknou zemÄ›! NoÅ¾iÄky, neste ji, noÅ¾iÄky, drÅ¾te ji! Vida, jak noÅ¾iÄky chodit uÅ¾ umÄ›jí! Rusalka: JeÅ¾ibabo! Pomoz! Staletá moudrost tvá všechno ví, proniklas pÅ™írody tajemství, za nocí hlubokých o lidech sníš, odvÄ›kým Å¾ivlÅ¯m rozumíš. Pozemské jedy, paprsky mÄ›síce, dovedeš svaÅ™it na lékÅ¯ tisíce, dovedeš spojit, dovedeš boÅ™it, dovedeš usmrtit, dovedeš stvoÅ™it. ÄŒlovÄ›ka v pÅ™íšeru, pÅ™íšeru v ÄlovÄ›ka dovede promÄ›nit moudrost tvá odvÄ›ká. Rusalky za nocí hrozbou svou strašíš, pro lidské strasti divné léky snášíš, pro nás i pro lidi ve svÄ›tÄ› dalekém sama jsi Å¾ivlem, sama jsi ÄlovÄ›kem. Se smrtí vÄ›Änost je vÄ›no tvé, pomoz mi pomoz, zázraÄná Å¾eno! Pomoz mi! JeÅ¾ibaba: To já znám, s takovou se chodí k nám! Ale slyš, pilnÄ› slyš, neÅ¾li léku okusíš: perly máš, krásu máš, pomohu-li, co mi dáš? Rusalka: Vše, co mám, si vem, ale udÄ›lej mne ÄlovÄ›kem! JeÅ¾ibaba: A nic víc? Pranic víc?	tangled in water lilies. JeÅ¾ibaba: Tear yourself out, step, hop, hurry into my hut! Let her go, little wave, let her come to me, let her feet touch the ground! Little feet, carry her, little feet, hold her! Lo, the feet already know how to walk! Rusalka: JeÅ¾ibaba! Help! Your wisdom of the centuries knows all, you’ve penetrated nature’s mysteries, in the deep nights you dream of people, you understand the age-old elements. From earthly poisons and moonbeams you can brew thousands of potions. You can join, you can demolish, you can kill, you can create. Human into monster, monster into human, you can transform them with your age-old wisdom! In the night the water nymphs tremble before you. For human woes you prepare wondrous cures, for us and for people in the wide world you yourself are a natural element, you yourself are human. An eternity with death is your dowry. Help me, wondrous woman! Help me! JeÅ¾ibaba: I know all about that, such wishes are brought to us! But listen, listen closely, before you taste the potion: You’ve got pearls and you’ve got beauty. If I help you, what will you give me? Rusalka: All that I have you can take, but make me human! JeÅ¾ibaba: And nothing more? Nothing more at all?
Proto pÅ™išlas úpÄ›jíc? Voda tÄ› uÅ¾ omrzela, lidského jsi laÄna tÄ›la, milování, laškování, hubiÄek a cukrování. To já znám, s takovou se chodí k nám! Rusalka: Tvoje moudrost všechno tuší, dej mi lidské tÄ›lo, lidskou duši! JeÅ¾ibaba: Dám ti, dám, vÄ›z to rarach sám! Ale ty mi musíš dát prÅ¯svitný svÅ¯j vodní šat. A kdyÅ¾ lásky neokusíš na svÄ›tÄ›, zavrÅ¾ena musíš Å¾íti v hlubinách zas prokletÄ›. Ztratíš-li tu lásku, po níÅ¾ cit tvÅ¯j prahne, kletba vodních mocí zas tÄ› v hloubku stáhne. A neÅ¾ nabudeš jí, budeš trpÄ›t téÅ¾: pro všechen lidský sluch nÄ›ma zÅ¯staneš! Chceš být nÄ›ma, chceš, pro toho, jejÅ¾ miluješ? Rusalka: Jeho-li lásku poznat smím, ráda, vÄ›Å™, pro nÄ›j onÄ›mím. JeÅ¾ibaba: StÅ™ez si ho a to vÄ›z: prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu Å™íš, miláÄka svého také zahubíš, stane se navÅ¾dy obÄ›tí, vÄ›Äného tvého prokletí! Rusalka: ÄŒistou duší, Äistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší! JeÅ¾ibaba:	That’s why you’ve come snivelling? You’ve had enough of water, and you hunger for a human body? For loving and playing, kisses and sweetness. I know all about that. Such wishes are brought to us! Rusalka: Your wisdom knows all. Give me a human body, a human soul! JeÅ¾ibaba: I will, I will, by the devil, I will! But you must give me your diaphanous, watery dress. And if you don’t find love in the world, you must live as an outcast back in the depths, accursed. If you should lose the love for which your feelings crave, then the curse of the watery powers will drag you back into the deep! And before you win it you’ll also suffer: to all human ears you’ll remain mute! Do you want to be mute, do you? For the one you love? Rusalka: If I can know his love, gladly, believe me, I’ll go mute for him! JeÅ¾ibaba: Guard him, guard him, and know this: If you return cursed to Vodník’s realm, you’ll destroy your lover, too! He’ll become forever the victim of your eternal damnation! Rusalka: With a pure human soul my love shall overcome all spells! JeÅ¾ibaba:
Tedy pojÄ, honem pojÄ, do chaty mne vyprovoÄ. V krbu jedy navaÅ™íme, Rusalku tím napojíme, ale potom ani muk, Äury mury fuk! ÄŒury mury fuk, bílá pára vstává z luk! Kapka krve draÄí, deset kapek Å¾luÄe, teplé srdce ptaÄí, pokud ještÄ› tluÄe. SkoÄ, mÅ¯j mourku, skoÄ a skoÄ, varem v kotli pozatoÄ! ÄŒury mury fuk, nelekej se vÄ›tších muk! ToÅ¥ tvé lidské vÄ›no, a to musíš píti, tím co uvaÅ™eno, jazyk zdÅ™evÄ›ní ti. SkoÄ mÅ¯j mourku, hola hej, v hrdlo jí tu šÅ¥ávu vlej! ÄŒury mury fuk, ale teÄ uÅ¾ ani muk! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Lovec: Jel mladý lovec, jel a jel, laÅˆ bílou v lese uvidÄ›l. Hluboké oÄi ta mÄ›la, zda-li ji stihne má stÅ™ela? Ó, mladý lovÄe, dále spÄ›j, tu bílou laÅˆku nestÅ™ílej, varuj se jejího tÄ›la! Zda-li ji stihne má stÅ™ela? Princ: Zde mihla se a zase zmizela! Horem a dolem, lesem a polem, podivná zvÄ›Å™ ta míhá se kolem a tady stopa znikla docela! A tajemným vlnÄ›ním potají,	Come, then, come quickly, come with me into my hut! We’ll brew up poisons in the fireplace, and give them to Rusalka to drink! But then not a word. Abracadabra! Abracadabra, white mist is rising from the meadows! A drop of dragon’s blood, ten drops of bile, the warm heart of a bird, already the kettle is hissing. Jump, my tomcat, jump, stir the brew in the kettle! Abracadabra, don’t be afraid of greater torments! This is your human dowry, and you must drink it. This brew will make your tongue go wooden. Jump, my tomcat, come on, hey, poor this juice down her throat! Abracadabra, but now not a word! The Watersprite: Oh poor, pale Rusalka! Alas! Alas! Alas! The Hunter: A young hunter rode and rode, he saw a white doe in the forest. Deep eyes she had, will my arrow strike her? Oh, young hunter, hurry on, don’t shoot this white doe, beware her body! Will my arrow strike her? The Prince: Here I glimpsed her and then she vanished! Over hill, over dale, through forest and field, this wondrous creature passes quickly by and here the track has vanished completely! And a mysterious rippling
ty vody mne v lokty své lákají, jak bych mÄ›l divoký lovu cit, v objetí jejich zas ochladit. Krok vázne mi, stesk cítím neznámý, zbraÅˆ z unavené ruky padá mi. sotva lov zaÄal, unavil mne vráz, divné to kouzlo, zajalo mne zas! Lovec: LaÅˆ nebyla to, lovÄe, stÅ¯j! BÅ¯h tvoji duši opatruj! Srdce tvé smutno je zcela, koho to stihla tvá stÅ™ela? Princ: UstaÅˆte v lovu, na hrad vraÅ¥te se. Podivné Äáry bloudí po lese, divnÄ›jší Äáry v duši mám. DomÅ¯ vraÅ¥te se, chci býti sám! Vidino divná, pÅ™esladká, jsi-li ty ÄlovÄ›k, nebo pohádka? PÅ™išla jsi chránit vzácné zvÄ›Å™i, kterou jsem zahléd´ v lesa šeÅ™i? PÅ™išla-lis prosit za ni, sestÅ™iÄko bílých laní? A nebo sama, jak vstÅ™íc mi jdeš, koÅ™istí lovcovou býti chceš? Svírá ti ústa tajemství, Äi navÅ¾dy jazyk tvÅ¯j ztich´? NÄ›ma-li ústa tvá, BÅ¯h to ví, vylíbám odpovÄ›Ä s nich! OdpovÄ›Ä záhadám, jeÅ¾ mne sem lákaly, jeÅ¾ mne sem volaly, pÅ™es trní, pÅ™es skály, abych tu koneÄnÄ› v blaÅ¾ený dnešní den, dítÄ›, tvým pohledem náhle byl okouzlen. Co v srdci tvém je ukryto, máš-li mne ráda, zjev mi to!	in these waters entices me into their arms, as if inviting me to cool the passion of the hunt in their embrace. My stride falters, i feel a strange yearning, my weapon falls from my weary hand. The hunt has scarcely begun, and suddenly has tired me, that strange magic has seized me again! The Hunter: That was no doe, Hunter, stop! God protect your soul! Your heart is terribly sad, whom did your arrow strike? The Prince: Stop the hunt, return to the castle. Strange magic is wandering in the forest, and stranger magic in my heart. Return home, I want to be alone! Wondrous vision, immensely sweet, are you human or a fairy tale? Have you come to protect that rare creature I glimpsed in the dimness of the forest? Have you come to beg for her life, oh sister of the white doe? Or do you yourself, as you come toward me, want to be the hunter’s booty? Are your lips sealed by a secret, or has your tongue fallen forever silent? If your lips are mute, God knows I’ll kiss an answer from them! An answer to the mysteries that enticed me here, that called me past thorns, past crags, for me finally, on this blissful day, child, to be suddenly enchanted by your gaze! What’s hidden in your heart? If you love me, give me a sign!
Sbor rusalek: Sestry, jedna schází z nás! SestÅ™iÄko, kam odešlas? Vodník: PÅ™es hory, pÅ™es hory, doly a lesy! Sbor rusalek: SestÅ™iÄko, kde jsi? Princ: Vím, Å¾e jsi kouzlo, které mine, a rozplyne se v mlÅ¾ný rej, leÄ dokud Äas náš neuplyne, ó, pohádko má, neprchej! MÅ¯j skonÄen lov, naÄ myslit naÅˆ? Tys nejvzácnÄ›jší moje laÅˆ, tys hvÄ›zdiÄka zlatá v noc temnou, pohádko má, pojÄ se mnou!	The Naiads: Sisters, one of us is missing! Sister dear, where have you gone? The Watersprite: Across hills, valleys, and woods! The Naiads: Sister dear, where are you? The Prince: I know you are magic that will pass and dissolve into a play of mist. But while our time lasts, oh my fairytale, don’t flee! My hunt is over, why think of it? You are my most precious doe, you’re a golden star shining into the dark night. My fairytale, come with me!
Act 2 Hajný: JáÅ™ku, klouÄe milé, dopovÄ›z, jaká Å¾e to kratochvíle na zámku se strojí dnes? To je hostí na síni to je práce v kuchyni, na stolech a na policích podivného náÄiní! Kuchtík: Máme ti teÄ sháÅˆku, milý strýÄe VaÅˆku, od veÄera do svítání neustane práce ani! Pomysli si, pomysli si, zdas to, stýÄku, slyšel kdysi? Princ ti našel v lese divné stvoÅ™ení, a s ním, podivme se, snad se oÅ¾ení! Našel prý ji v lesích tvých, ve tvých lesích hlubokých. Ale aÅ¥ ji vzal kde vzal, já bych se jí strýÄku bál! Holka je ti nÄ›má, kapky krve nemá, chodí jako vyjevená! To by byla Äistá Å¾ena!	Act 2 The Gamekeeper: Do tell, dear boy, what else? What kind of entertainment is being prepared in the palace today? So many guests in the banquet hall, work in the kitchen, fabulous dishes on the tables and shelves! The Pantryboy: We’re in a rush now, dear uncle VanÄ›k, from dawn to dusk, we never stop working! Just imagine, uncle, have you ever heard such a thing? The Prince found in the forest a strange creature, and it seems - can you believe it? - he might marry it! They say he found her in your woods, in your deep forest. But wherever he got her, uncle, I’d be scared of her! The girl is mute and has not a drop of blood, She walks about as though stunned! What a fine wife she’d make!
Hajný: Je to pravda vskutku, co se mluví všude? MÅ¯j ty milý smutku, uÅ¾ to takhle bude! AÅ¥ nás Pán BÅ¯h chrání, myslivec jsem starý, Å¾e v tom milování vÄ›zí divné Äáry! U nás v lese straší šlakovité moci, lesem divní braši chodí o pÅ¯noci. Je-li v tÄ›le duše slabá, uhrane ji JeÅ¾ibaba, pode hrází tuze snadno hastrman tÄ› stáhne na dno! A kdo vidí lesní Å¾ínky bez košilky, bez sukýnky, omámí ho lásky chtíÄ. Pán BÅ¯h s námi a zlé pryÄ! Kuchtík: StrýÄku, já se bojím! Hajný: Inu, není div! Pán BÅ¯h hÅ™íchÅ¯m tvojim budiÅ¾ miostiv!	The Gamekeeper: Is it really true, what they’re saying everywhere? My poor, dear boy, it seems that it is! May the Lord God protect us. As an old huntsman I say that in this loving lies strange magic! My forest is haunted by sinister powers, in the forest strange comrades walk about at midnight. If the soul in the body is weak, JeÅ¾ibaba will hex it, beneath the banks of the lake it can easily happen, the water gnome will drag you to the bottom! And whoever sees the wood nymphs, without blouse, without skirt, will be dazed by a craving for love. The Lord God be with us, and away with evil! The Pantryboy: Uncle, I’m afraid! The Gamekeeper: Well, it’s no wonder. May the Lord God have mercy on your sinful soul!
Kuchtík: Náš princ vÅ¾dy tak švarný byl, kterak se teÄ promÄ›nil! Není, jako býval, není, bloudí jako omámen, stará Háta na modlení, dává za nÄ›j den co den. A pan faráÅ™, jak to slyšel, varovati prince pÅ™išel. Ale princ, ne a ne, holka prý tu zÅ¯stane! Hajný: Proto jsou tu hosté jiÅ¾! Proto se tak prázdní spíÅ¾! Proto jsem honem vlek´ plno zvÄ›Å™e na zámek! Kuchtík: NaštÄ›stí, jak zdá se, nemÄ›lo to být, všechno mÅ¯Å¾e zase jiná pokazit! Stará Háta vypráví, jak prý je princ vrtkavý, uÅ¾ prý jeho láska mizí, jinou prý zas v mysli má, po jakési knÄ›Å¾nÄ› cizí, hází prý uÅ¾ oÄima. Hajný: PábÅ¯h dej, pánbÅ¯h dej, ve zdraví ho zachovej! Já být princem, bez okolkÅ¯ vyhnal bych tu cizí holku, neÅ¾ mne v peklo zamotá, aÅ¥ se klidí Å¾ebrota!	The Pantryboy: Our prince was always so handsome, how he’s changed now! He’s not as he was, no, he wanders about as in a trance, the old woman Háta has prayers said for him every day. And when the priest heard about it he came to warn the prince. But the prince would hear none of it – the girl is to stay! The Gamekeeper: That’s why the guests are here! That’s why everything’s being taken from the cupboards! That’s why I hurried to bring lots of game to the palace! The Pantryboy: Luckily it seems it wasn’t meant to be: another woman may spoil everything! Old Háta tells how the prince is fickle. She says his love is already fading, that he has another woman on his mind, that some foreign princess has now caught his eye! The Gamekeeper: Oh Lord God, may it be so. Preserve him in good health! If I were the prince, without ado I’d chase out that strange girl, before she entangles me in hell. Let that good-for-nothing get out of here!
Kuchtík: Hu! Tam si vede princ tu obludu! Hajný: Já na ní také Äekat nebudu! Princ: JiÅ¾ týden dlíš mi po boku, jak z báje zjev dlíš pÅ™ede mnou, a marnÄ› v oÄích hluboku tvou bytost hledám tajemnou! Má sÅˆatek dát mi teprve, co láska dávno chtÄ›la, by rozhoÅ™ela jsi do krve a byla Å¾enou mou zcela? ProÄ chladí tvoje objetí, vzplát vášní proÄ se bojí? ProÄ úzkostí jen zachvÄ›ti mám v náruÄi se tvojí? A marnÄ› dusím smutný cit, z náruÄe tvé se nelze vyprostit, byÅ¥ stokrát byla jsi chladná, nesmÄ›lá, mít musím tebe docela! Cizí knÄ›Å¾na: Ne, není to láska, hnÄ›vivý je to cit, Å¾e jiná dlí, kde já jsem chtÄ›la být, a Å¾e jsem jeho míti nemÄ›la, aÅ¥ štestí obou zhyne docela! Zda na chvíli princ vzpomene si pÅ™ec, Å¾e hostitelem téÅ¾ je milenec? Má na to štÄ›stí, jímÅ¾ vás blaÅ¾í svÄ›t, téÅ¾ cizí host jen nÄ›mÄ› pohlíÅ¾et?	The Pantryboy: Ugh, here comes the prince leading that creature! The Gamekeeper: And I’m not going to wait for her! The Prince: For a week already I have you by my side, I see you before me like a vision from a fable, and vainly in your deep eyes I seek your mysterious being. Am I to find only in marriage what love has long craved? That your ardour might be ignited and you might be my woman completely? Why does your embrace chill me, why is it afraid of passion? Why is a pang of anxiety all that I feel in your arms? And vainly I suppress a feeling of sadness; from your arms there’s no escape. However cool you are, and timid, I must have you, possess you completely! The Foreign Princess: No, it’s not love, it’s a feeling of rage, that another dwells where I wanted to be, and that I was not destined to have him. Let happiness die completely for both of them! Will the prince remember for a moment, after all, that the lover is also a host? This happiness the world bestows on you: should a guest only gaze on it silently?
Princ: Ach, výÄitka to vÄ›ru vÄasná, a s vašich rtíkÅ¯ rád ji snáším, i Å¾enich vÄ›ru, knÄ›Å¾no krásná, je pÅ™edevším jen sluhou vaším! Cizí knÄ›Å¾na: A vaše láska, citÅ¯ vašich paní, vás nepokárá za to slovem ani? ÄŒi v pohledu svém tolik nÄ›hy má, Å¾e mluví s vámi pouze oÄima? Princ: LeÄ oÄi její Å™íci zapomnÄ›ly, Å¾e hostitel se nepozorným stal. NechÅ¥ nahradí teÄ rychle, svolíte-li, co roztrÅ¾it jen chvíli zanedbal. NaÄ rozpaky tvoje, a proÄ se tolik chvÄ›ješ? V svou komnatu pospÄ›š a stroj se k plesu jiÅ¾! Cizí knÄ›Å¾na: Ó, vystrojte se v šaty pÅ™ebohaté, mám dvornost jeho, vy však srdce máte!	The Prince: Oh, a truly timely reproach, and from your dear lips I bear it gladly! Even the bridegroom, lovely princess, is above all only your servant! The Foreign Princess: And your beautiful bride, mistress of your emotions, has not a word of reprimand for you? Or has she so much tenderness in her gaze that she speaks to you only with her eyes? The Prince: But her eyes forgot to say that the host has become negligent. Let him now quickly compensate, if you allow, for his absent-minded, momentary neglect. Why your anxiety? And why do you tremble so? Hasten to your chamber and dress for the ball! The Foreign Princess: Oh, don a fabulous gown! I have his courtesy, but you have his heart.
Vodník: BÄ›da! BÄ›da! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Celý svÄ›t nedá ti, nedá, vodní Äím Å™íše rozkvétá! Stokrát bys byla ÄlovÄ›kem, ve jhu jsi spjata odvÄ›kém. ByÅ¥ mÄ›l tÄ› ÄlovÄ›k stokrát rád, navÅ¾dy ho nemÅ¯Å¾eš upoutat! Ubohá Rusalko bledá, zajatá v kouzlo lidských pout! Voda tvá všude tÄ› hledá, nadarmo chce tÄ› obejmout! AÅ¾ se zas vrátíš k druÅ¾kám svým, budeš jen Å¾ivlem smrtícím, vrátíš se Å¾itím uvadlá, prokletí Å¾ivlÅ¯ jsi propadla! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! Sbor: KvÄ›tiny bílé po cestÄ›, po cestÄ› všude kvetly, hoch jel a jel k své nevÄ›stÄ› a den se smál tak svÄ›tlý. Nemeškej, hochu, k milé spÄ›š, dorosteš záhy v muÅ¾e, zpátky aÅ¾ tudy pojedeš, pokvetou rudé rÅ¯Å¾e. KvÄ›tiny bílé nejdÅ™íve, úpalem slunce zašly, ale ty rÅ¯Å¾e ohnivé, svatební loÅ¾e krášlí!	The Watersprite: Alas! Alas! Oh poor, pale Rusalka, sent by a spell into the dazzling world! Alas! The whole world will not give you what blooms in the realm of water! You could be a human a hundred times, but you’re bound to the ancient yoke. A human could love you a hundred times, but you can’t bind him forever! Oh poor, pale Rusalka, captured by the magic of human fetters! Your water seeks you everywhere, in vain wanting to embrace you! When you return to your sisters you’ll be only an element that brings death. You’ll return faded by living; you’ve fallen victim to the curse of the elements. Poor, pale Rusalka, sent by a spell into the dazzling world! Chorus: White flowers along the way, all along the way they bloomed. A lad rode and rode to see his bride and the day smiled so brightly. Don’t tarry, lad, hasten to your beloved. Soon you’ll grow up to be a man. When you come back this way the blooms will be red roses. The white flowers were first to wilt in the hot sun. But these fiery roses adorn the wedding bed.
Vodník: Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Na vodách bílý leknín sní, smutným ti druhem bude, pro tvoje loÅ¾e svatební, nekvetou rÅ¯Å¾e rudé! Rusalko, znáš mne, znáš! Rusalka: Vodníku, tatíÄku drahý! Vodník: Proto jsem pÅ™išel v zámek váš, bych zÅ™el tÄ› truchlit tak záhy? Rusalka: TatíÄku, vodníÄku, spas mne, úzkost mne pojala hrozná! BÄ›da, Å¾e chtÄ›la jsem zradit vás, bÄ›da, kdo ÄlovÄ›ka pozná! BÄ›da! BÄ›da! Jiná jej krásou jala vráz, divokou lidskou krásou, a mne uÅ¾ nezná zas, Rusalku prostovlasou. Vodník: On Å¾e tÄ› zavrh´, jenÅ¾ mÄ›l tÄ› rád? Musíš teÄ, musíš vytrvat!	The Watersprite: Poor, pale Rusalka, sent by a spell into the dazzling world! Alas! On the waters a white water lily dreams; it will be your sad companion. For your wedding bed no red roses bloom! Rusalka, do you recognize me, do you? Rusalka: Vodník, daddy dear! The Watersprite: Have I come to your palace to see you grieving so soon? Rusalka: Daddy, Vodník, save me, save me; horrible anxiety has seized me! Oh, that I wanted to betray you all! Wretched is the one who knows humans! Alas! Alas! Another woman’s beauty ensnared him at once: wild, human beauty. As for me, he no longer knows me, Rusalka with her flowing hair! The Watersprite: What, he rejected you? The one who loved you? You must now persevere!
Rusalka: Ó marno, ó marno to je, a prázdnota je v srdci mém, jsou marny všechny vdÄ›ky moje, kdyÅ¾ zpola jsem jen ÄlovÄ›kem! Ó marno to je, mne uÅ¾ nezná zas, Rusalku prostovlasou. Jí hoÅ™í v oÄích vášnÄ› síla, té lidské vášnÄ› prokleté! Mne voda chladná porodila a nemám, nemám vášnÄ› té! Prokleta vámi, pro nÄ›j ztracena, odvÄ›kých Å¾ivlÅ¯ hluchá ozvÄ›na. Å½enou ni vílou nemohu být, nemohu zemÅ™ít, nemohu Å¾ít! Nemohu zemÅ™ít, nemohu Å¾ít! Vidíš je, vidíš? Jsou tu zas! TatíÄku, spas mne, spas! Cizí knÄ›Å¾na: Vám v oÄích divný Å¾ár se zraÄí a naslouchám vám zmámena. Jste stále vÅ™elejší a sladší, ó, princi, co to znamená? Kam prchla vaše vyvolená, ta bez Å™eÄi a beze jména, kam prchla, aby vidÄ›la, Å¾e princ je zmÄ›nÄ›n docela? Princ: Kam prchla? Milý BÅ¯h to ví! LeÄ zmÄ›nou mou jste sama vinna. A letní noc to nepoví, Å¾e zajala mne kouzla jiná! Ó nazvete to rozmarem, Å¾e miloval jsem jinou chvíli, a buÄte Å¾havým poÅ¾árem, kde dosud luny svit plál bílý!	Rusalka: Oh, it’s futile, it’s futile, and my heart is empty. Futile are all my charms, when I’m only half human! Oh, it’s futile, he know longer knows me, Rusalka with her flowing hair. Her eyes blaze with the force of passion, that accursed human passion! Whereas I am born of cool water, and lack that passion! Accursed by all of you, for him lost, a faint echo of the ancient elements! Neither woman nor fairy can I be; I cannot die, and cannot live! I cannot die, and cannot live! Do you see them, do you? They’re here again! Daddy, save me, save me! The Foreign Princess: I see a strange glow in your eyes and listen to you dumbfounded. You’re ever more ardent and sweet! Oh prince, what does this mean? Where has your chosen one fled? The one without speech and without name? Where has she fled? She should see that the prince has changed completely! The Prince: Where has she gone? Dear God knows! But this change is your own fault! And the summer night won’t tell that a different has captured me! Oh, call it a whim that I loved another for a while. And be a blazing fire, where till now burned the white light of the moon!
Cizí knÄ›Å¾na: AÅ¾ poÅ¾ár mÅ¯j vás popálí, a všechny vaše vášnÄ› zdÄ›sí, aÅ¾ odejdu vám do dáli, co s leskem luny poÄnete si? AÅ¾ obejmou vás lokty sliÄné té nÄ›mé krásky námÄ›síÄné, Äím k vášni hÅ™át se budete? Ó škoda, škoda vášnÄ› té! Princ: A kdyby celý svÄ›t chtÄ›l klnout mojí touze, vy jste ten Å¾havý kvÄ›t, byÅ¥ kvetl chvíli pouze! TeÄ teprve to vím, Äím mÅ™elo moje tÄ›lo, kdyÅ¾ lásky tajemstvím se uzdraviti chtÄ›lo! Co z lásky oné zbude, jíÅ¾ v osidla jsem pad´? Rád strhám všechny svazky, bych vás mohl milovat! Cizí knÄ›Å¾na: Ó teprve teÄ poznávám, Å¾e námluvy mi náhle kynou, pan Å¾enich, zdá se, neví sám, zda namlouvá si mne, Äi jinou!	The Foreign Princess: When my fire has seared you and horrified all your passions, when I leave you and travel far away, what will you do with the lustre of the moon? When you are embraced by the lovely arms of that mute, somnambulant beauty, what will warm you to passion? What a waste of that passion! The Prince: And if the whole world should condemn my longing, you are the glowing blossom, even if it bloomed for a moment only! Only now do I realize why my body was languishing, when in the mystery of love it sought a cure! What will remain of that love in whose snares I became entangled? I’ll gladly throw off all bonds to be able to love you! The Foreign Princess: Oh, only now do I realize that courting suddenly beckons to me. The groom, it seems, does not himself know whether he’s wooing me or another!
Princ: Mrazí mne tvoje ramena, bílá ty kráso studená! Vodník: V jinou spÄ›š náruÄ, spÄ›š, objetí jejímu neujdeš! Princ: Z objetí moci tajemné, spaste mne! Cizí knÄ›Å¾na: V hlubinu pekla bezejmennou, pospÄ›šte za svou vyvolenou!	The Prince: Your shoulders freeze me, you white beauty, white and cold! The Watersprite: Rush into the arms of another, rush, rush. From the embrace of this one you’ll never escape! The Prince: From the embrace of a mysterious power save me! The Foreign Princess: Into the nameless abyss of hell hurry after your chosen one!
Act 3 Rusalka: Necitelná vodní moci, stáhlas mne zas v hlubinu, proÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? Mladosti své pozbavena, bez radosti sester svých, pro svou lásku odsouzena teskním v proudech studených. Ztrativši svÅ¯j pÅ¯vab sladký, miláÄkem svým prokleta, marnÄ› touÅ¾ím k sestrám zpátky, marnÄ› touÅ¾ím do svÄ›ta. Kde jste, kouzla letních nocí nad kalichy leknínÅ¯? ProÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? JeÅ¾ibaba: Aj aj, uÅ¾ jsi se navrátila? No tos tam dlouho nepobyla! A jak máš bledé tváÅ™iÄky a jak tu truchlíš o samotÄ›! CoÅ¾ nechutnaly hubiÄky a lidské loÅ¾e nehÅ™álo tÄ›? Rusalka: Ach bÄ›da, tetko rozmilá, vše zradilo mne, vše jsem ztratila!	Act 3 Rusalka: Oh insensitive watery power, you’ve dragged me back down into the deep. Why in this chill, hopeless, don’t I perish, oh, why don’t I perish? Deprived of my youth, without the joy of my sisters, condemned for my love, I pine in the cold currents. Having lost my sweet charm, cursed by my beloved in vain I long to return to my sisters, in vain I long for the world. Where are you, magic of summer nights, over the chalices of water lilies? Why in this chill, helpless, don’t I perish, oh, why don’t I perish? JeÅ¾ibaba: What, what? You’re back already? Well, you didn’t stay there long! And what pale cheeks you have, and how you’re grieving here all alone! What, were the kisses not to your taste, and didn’t a human bed warm you? Rusalka: Oh, alas, dear auntie, everything betrayed me, everything is lost!
JeÅ¾ibaba: Krátké bylo milování, dlouhé bude naÅ™íkání, po hubiÄkách muÅ¾ských úst, nekoneÄný, vÄ›Äný pÅ¯st! ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›k, Å¾ivlÅ¯ vyvrhel, z koÅ™enÅ¯ zemÄ› dávno vyvrácen, bÄ›da, kdo jeho lásku poznat chtÄ›l, jeho kdo zradou je teÄ zatracen! Rusalka: Tetko moudrá, tetko, rci, není mi, není pomoci? JeÅ¾ibaba: MiláÄek tÄ› zavrh´, pÅ™estal tÄ› mít rád, a teÄ JeÅ¾ibaba má zas pomáhat? Po záletech svÄ›tských, dcerko rozmilá, bys teÄ k sestrám ráda se zas vrátila? Inu, mám já radu, dobrou radu mám, ale poslechneš-li, ví to rarach sám! Lidskou krví musíš smýti Å¾ivlÅ¯ prokletí za lásku, jiÅ¾ chtÄ›las míti v lidském objetí. Budeš zas, Äíms byla prve, neÅ¾ tÄ› zklamal svÄ›t, ale horkem lidské krve lze jen ozdravÄ›t. Opustí tÄ› všechna muka, budeš šÅ¥astna hned, zahubí-li tvoje ruka toho, jenÅ¾ tÄ› oklamal, toho, jenÅ¾ tÄ› sved´!	JeÅ¾ibaba: Short was the loving, long will be the moaning, after kisses from a man’s lips endless, eternal fasting! Humans are humans, cast out by the elements, long ago torn from the roots of the earth. Wretched the one who wanted to know human love, the one whom human betrayal has now damned! Rusalka: My wise auntie, tell me auntie, is there no hope for me? JeÅ¾ibaba: Your sweetheart rejected you, stopped loving you, and now JeÅ¾ibaba is to help you again? After worldly adventures, dear girl, you’d now like to return to your sisters? Well, I do have advice, good advice I have, but whether you’ll listen, the devil himself knows! With human blood you must wash away the curse of the elements for the love you wanted to have in a man’s embrace. You’ll be again what you were before, before the world deceived you, but only the heat of human blood can cure you. Freed of all torments, you’ll be happy at once, if your hand kills the one who deceived you, seduced you!
Rusalka: JeÅ¾ibabo, bÄ›da, co to chceš? JeÅ¾ibaba: Ten vezmi nÅ¯Å¾ a slib, Å¾e poslechneš! Rusalka: Jde z tebe hrÅ¯za; nech mne nech! Chci vÄ›ÄnÄ› trpÄ›t v úzkostech, chci vÄ›ÄnÄ› cítit kletbu svou, svou celou lásku zhrzenou, svou beznadÄ›j chci všechnu zÅ™ít, leÄ on musí šÅ¥asten být! JeÅ¾ibaba: V lidský Å¾ivot potmÄ›šilý touha tvá tÄ› vábila, a teÄ nemáš tolik síly, bys krev lidskou prolila? ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›kem teprve, v cizí krev ruku kdyÅ¾ stopil, zbrocen kdyÅ¾ vášní do krve, bliÅ¾ního krví se opil. A ty Å¾es chtÄ›la ÄlovÄ›kem být a ÄlovÄ›ka vášní omámit? Prázdná ty vodní bublineÄko, mÄ›síÄní bledá zahaleÄko, jdi, trp si z vÄ›kÅ¯ do vÄ›kÅ¯ a seschni touhou po svém ÄlovÄ›ku!	Rusalka: JeÅ¾ibaba, alas, what are you saying? JeÅ¾ibaba: Take this knife and promise you’ll obey! Rusalka: You horrify me; let me be, let me be! I want to suffer eternally in anguish, to feel forever my curse, my whole rejected love. I want to see all my hopelessness, but he, he must be happy! JeÅ¾ibaba: To the human life of deceit your longing enticed you and now you haven’t the strength to spill human blood? Humans are not humans until they’ve wet their hands in another’s blood, when, incited by passion, they have become drunk on the blood of a neighbour! And you wanted to be a human and intoxicate a man with passion? You empty little water bubble, you moonlit, pale good-for-nothing, go, suffer for ever and ever and shrivel up with longing for your human!
Rusalka: Vyrvána Å¾ivotu v hlubokou samotu, bez druÅ¾ek, bez sester mám se brát. MiláÄku vím, to vím, nikdy víc tÄ› nespatÅ™ím, ó bÄ›da nastokrát! Sbor rusalek: Odešla jsi do svÄ›ta, uprchla jsi našim hrám, sestÅ™iÄko ty prokletá, nesestupuj k nám! V naše tance nesmí sem, koho ÄlovÄ›k objal jiÅ¾, rozprchnem se, rozprchnem, jak se pÅ™iblíÅ¾íš! Z tvého smutku vane strach v radostný náš hravý rej, s bludiÄkami v baÅ¾inách za nocí si hrej! Lákej lidi svitem svým, na rozcestích tÄ›kej teÄ, svÄ›týlkem svým modravým do hrobu jim svÄ›Å¥! Na hrobech a rozcestích jiných sester najdeš rej, v reje vodních sester svých uÅ¾ se nevracej!	Rusalka: Torn from life into deep solitude, without companions, without sisters I’m to live. Oh my love, I know, I know, I’ll never see you. Oh, woe is me a hundred times! The Nymphs: You went away into the world, fled from our fun and games, you sister accursed, don’t come to us! Our dances are off bounds to one whom a human has embraced, we’ll run away, run away if you come near! Your sadness wafts fear into our happy playing, with will o’ the wisps in marshes in the night you should play! Lure people with your glow, at forks in paths you should move about now, with your little blue light enticing them to the grave! On graves and forks in paths you’ll find the dancing and playing of other sisters, to the games of your watery sisters don’t return!
Hajný: Å½e se bojíš? TÅ™esky, plesky, však tu jiní bývávali! Zaklepej a povÄ›z hezky, co ti doma pÅ™ikázali: princ Å¾e nosí tÄ›Å¾kou dumu, Å¾e se poplet na rozumu, jakás pekla stvÅ¯ra klatá, Å¾e k nám pÅ™išla do hradu a Å¾e prosí stará Háta JeÅ¾ibabu o radu! Kuchtík: MnÄ› uÅ¾ chromne noha, vlÄí mlhu mám, pro Å¾ivého Boha, strýÄku, jdi tam sám! Hajný: Kolikrát jsem tudy šel, temno leckdy bývalo jiÅ¾, tys mi Äistý strašpytel, Å¾e se staré babky bojíš! Kuchtík: Ondy, kdyÅ¾ jsi u nás byl, sáms mne, strýÄku, postrašil, nediv se teÄ, milý brachu, Å¾e mám v lese plno strachu! Hajný: Å˜eÄi sem, Å™eÄi tam, to tak nÄ›kdy pÅ™idávám. Ale teÄ honem hleÄ vyzvÄ›dÄ›ti odpovÄ›Ä! VzmuÅ¾ se, hej, zaklepej, na radu se babky ptej!	The Gamekeeper: Scared, you say? Chatter, babble! After all, others have been here! Knock and say nicely, what they told you at home to say: that the prince is tormented, that he’s lost his wits, that some accursed creature from hell came to our castle, and that the old woman Háta begs JeÅ¾ibaba for advice! The Pantryboy: My legs are paralyzed, I can’t see clearly. For the living God, uncle, go there yourself! Gamekeeper: How many times I've passed this way; sometimes it was already dark. You're a real scaredy cat, that you're afraid of an old woman! The Pantryboy: Once when you were visiting us, you yourself, uncle, frightened me, so don't be surprised, dear comrade, that in the forest I'm filled with fear! Gamekeeper: Jabber, jabber, sometimes I spice it up. But now quickly try to get an answer! Be a man, hey, knock, ask the hag for advice!
Kuchtík: Já bych jistÄ› breptal, jakou úzkost mám, abys tedy zeptal se jí na to sám! Hajný: StydÄ›l bych se stydÄ›l, být já otcem tvým! Ale abys vidÄ›l, Å¾e se nebojím! JeÅ¾ibabo, JeÅ¾ibabo! Hola, hola! JeÅ¾ibaba: Kdo to hluÄí? Kdo to volá? Hajný: Stará Háta k tobÄ› posílá, abys, JeÅ¾ibabo, radila! JeÅ¾ibaba: Za tu radu, za rozumu špetku, tohle vyÅ¾le posílá mi k snÄ›dku? Jen co vykrmí se chudinka, bude z nÄ›ho pÄ›kná peÄínka! Kuchtík: PusÅ¥ mne z tÄ›chto míst! StrýÄku, ona mne chce sníst!	The Pantryboy: I’d surely jabber, I’m so scared. You’d better ask her about it yourself! The Gamekeeper: Ashamed I’d be, ashamed, if I were your father! But just so you can see I’m not afraid! JeÅ¾ibaba, JeÅ¾ibaba! Hello, hello! JeÅ¾ibaba: Who’s making that noise? Who’s calling? The Gamekeeper: Old Háta is sending us, JeÅ¾ibaba, for your advice! JeÅ¾ibaba: In exchange for that advice, for a pinch of wisdom, she’s sending me this puny boy to munch on? As soon as we fatten him up, the pitiful thing, he’s make a nice little roast! The Pantryboy: Let me go, let me get out of here! Uncle, she wants to eat me!
JeÅ¾ibaba: Ha, ha, i ty malý zmetku, hloupé stvoÅ™ení, to bych mÄ›la k snÄ›dku, Äistou peÄeni! Pro peklo aÅ¥ roste prokletý rod váš! A teÄ honem povÄ›z, co mi Å™íci máš. Kuchtík: Náš princ tÄ›Å¾ce stÅ¯nÄ›, pÅ™evelice, uhranula srdce jeho jakás kouzelnice. PÅ™ived´ si ji na hrad, vše jí dal, jako vlastní Å¾ivot sám ji miloval. Jeho Å¾enou byla by se stala, ale krásná kouzelnice svatby nedoÄkala. Prince kdyÅ¾ uÅ¾ zmátla docela, nevÄ›rná ta kouzelnice zmizela. Celý hrad je kouzlem zmámen podnes, Äábel sám tu kouzelnici do pekla si odnes´! Vodník: Kdo Å¾e ji odnes´ ? Koho Å¾e zradila? Prokleté plémÄ›, jeÅ¾ vás sem posílá! Tvorové bídní! On sám ji zradil, uvrh´ ji v prokletí! Hajný: Hastrman! Kuchtík: StrýÄku! Proboha, strýÄku!	JeÅ¾ibaba: Ha, ha, you little runt, stupid creature. You’d make a fine roast to eat! May your accursed race grow ripe for hell! And now say quickly what you’re supposed to tell me! The Pantryboy: Our prince is very, very ill, his heart bewitched by some sort of enchantress. He brought her to the castle, gave her everything, loved her like his very own life. She would have become his wife, but the lovely enchantress didn't stay for the wedding. When she had him thoroughly confounded, that unfaithful enchantress vanished. The whole castle is in a magical stupor to this day. The devil himself took that enchantress and carried her off to hell! The Watersprite: Who do you say carried her off? Whom do you say she betrayed? Accursed the breed that sends you here! Wretched creatures! He himself betrayed her, cast her into damnation! The Gamekeeper: The water gnome! The Pantryboy: Uncle, for God’s sake, uncle!
Vodník: Pomstím se, pomstím, kam Å™íš má dosahá! JeÅ¾ibaba: Ha, ha, ha, ha! 1. lesní Å¾ínka: Mám, zlaté vlásky mám, svatojánské mušky slétají se k nim, ruka moje bílá vlásky rozpustila, mÄ›síÄek je Äeše svitem stÅ™íbrným. Mám, mám, zlaté vlásky mám! 2. lesní Å¾ínka: Mám, bílé noÅ¾ky mám, probÄ›hla jsem palouk celiÄký, probÄ›hla jsem bosa, umyla je rosa, mÄ›síÄek je obul v zlaté stÅ™evíÄky! 3. lesní Å¾ínka: Mám, krásné tílko mám, na palouku v noci svítí jeho vdÄ›k. Kudy bÄ›Å¾ím, všudy moje bílé údy do stÅ™íbra a zlata šatí mÄ›síÄek!	The Watersprite: I’ll take my revenge, I will, wherever my realm extends! JeÅ¾ibaba: Ha, ha, ha, ha! The 1st wood nymph: I have golden tresses, yes I do. The fireflies fly down to them. My white hand has let my tresses down. The moon is combing them with its silvery light. I have golden tresses, yes I do! The 2nd wood nymph: I have white feet, yes I do. I ran through the whole meadow. I ran barefoot and the dew washed them. The moon shod them in golden slippers! The 3rd wood nymph: I have a lovely little body, yes, I do, and on the meadow at night it shines with its charm. Wherever I run, my white limbs are clothed in silver and gold by the moon.
Lesní Å¾ínky: Dokola, sestÅ™iÄky, dokola, v lehounký noÄní vánek, za chvíli z rákosí zavolá zelený hastrmánek. UÅ¾ tu je, uÅ¾ tu je, uÅ¾ si sítÄ› spravuje, uÅ¾ tu je, uÅ¾! Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Kterou chytíš, muÅ¾íÄku, dá ti pÄ›knou hubiÄku. Ale Å¾ena, hastrmánku, ha, ha, ha, hastrmánku, za uši ti vytahá. Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Vodník: Nelaškujte plaše, dÄ›ti zlatovlasé, rodná voda naše lidským rmutem zkalila se. Lesní Å¾ínky: CoÅ¾e nám ruší veselý rej? povídej, muÅ¾íÄku, povídej! Vodník: Hluboko na dnÄ› sténá sestrami zavrÅ¾ená ubohá Rusalka bledá! BÄ›da, ó bÄ›da!	The wood nymphs: Let’s dance, sisters, let’s dance into the gentle night breeze! In a moment from the reeds we’ll hear calling the green water gnome! Here he is, here he is, mending his nets, here he is! Vodník, come on, hey, quickly catch us! The one you catch, dear man, will give you a nice kiss. But your wife, ha, ha, ha, Vodník, will pull your ears! Vodník, come on, hey, quickly catch us! The Watersprite: Don’t tease me coyly, golden-haired children. Our native waters have clouded with human grief. The wood nymphs: What’s spoiling our merry games? Tell us, dear man, tell us! The Watersprite: Deep on the bottom is moaning, rejected by her sisters, poor, pale Rusalka! Oh, alas!
1. lesní Å¾ínka: Cítím slzu ve zraku, chlad mne náhle ovál. 2. lesní Å¾ínka: Do šedivých oblakÅ¯ mÄ›síÄek se schoval. 3. lesní Å¾ínka: Tma se tiskne v skránÄ› mé, sestry, sestry, prchnÄ›me! Princ: Bílá moje lani! Pohádko! NÄ›mý pÅ™elude! Mému naÅ™íkání, spÄ›chu bez ustání konec uÅ¾ nikdy nebude? Ode dne ke dni touhou štván hledám tÄ› v lesích udýchán, noc-li se blíÅ¾í, tuším tÄ› v ní, chytám tÄ› v mlze mÄ›síÄní, hledám tÄ› širé po zemi. Pohádko, vraÅ¥ se mi! Tady to bylo, mluvte, nÄ›mé lesy! Vidino sladká, milenko má, kde jsi? Bílá moje lani! Kde jsi? PÅ™i všem co v mrtvé srdci mám, nebe i zemi zaklínám, zaklínám Boha i bÄ›sy, ozvi se, ozvi, kde jsi? Milenko má! Rusalka: MiláÄku, znáš mne, znáš? MiláÄku, ještÄ› vzpomínáš?	The 1st wood nymph: I feel a tear in my eye; a chill has suddenly blown on me. The 2nd wood nymph: In gray clouds the moon has hidden. The 3rd wood nymph: Darkness is pressing into me. Sisters, let’s flee! The Prince: My white doe! My fairy tale! My mute vision! Will my lamenting, my constant rush never end? From day to day driven by longing, I seek you, panting, in the woods. If night approaches, I sense you in it, I grasp at you in the moonlit mist, I seek you all over the earth! My fairy tale, come back to me! This is the place, speak, silent woods! Sweet vision, my love, where are you? My white doe! Where are you? By everything I have in my dead heart, I invoke both heaven and earth, I invoke both God and the demons! Show yourself! Where are you, my love? Rusalka: My love, do you recognize me, do you? My love, do you still remember?
Princ: Mrtva-lis dávno, zniÄ mne vráz, Å¾iva-lis ještÄ›, spas mne, spas! Rusalka: Å½iva ni mrtva, Å¾ena ni víla, prokleta bloudím mátohou, marnÄ› jsem chvíli v loktech tvých snila ubohou lásku, lásku svou. Milenkou tvojí kdysi jsem byla, ale teÄ jsem jen smrtí tvou! Princ: Bez tebe nikde nelze Å¾ít, mÅ¯Å¾eš mi, mÅ¯Å¾eš odpustit? Rusalka: ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? TeÄ mÄ›síÄní jsem vidinou, v tvá muka neskonalá! TeÄ tebe šálím v noÄních tmách, je zneuctÄ›n mÅ¯j klín a s bludiÄkami na vodách tÄ› svedu do hlubin. ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? Tys hledal vášeÅˆ, vím to, vím, tys hledal vášeÅˆ, jíÅ¾ já jsem nemÄ›la, a teÄ-li tÄ› políbím, jsi ztracen, jsi ztracen docela.	The Prince: If you’re long since dead, destroy me at once! If still alive, save me, save me! Rusalka: Neither alive nor dead, neither women nor nymph, accursed, I wander as a phantom. In vain, for a moment in your arms I dreamed of my pitiful love. Your lover I was, but now I’m only your death! The Prince: Without you life is not possible anywhere! Can you forgive me? Rusalka: Why did you call me into your arms? Why did your lips lie? Now I’m a moonlit apparition for your eternal torture! Now I deceive you in the dark of night; my womanhood is defiled and with the will-o’-the-wisps on the waters I entice you into the depths. Why did you call me into your arms? Why did your lips lie? You sought passion, I know, I know, which I lacked. And now if I kiss you you’re lost completely!
Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej, nechci se vrátit ve svÄ›ta rej, do smrti tÅ™eba mne ulíbej! Rusalka: A tys mi, hochu mÅ¯j, tolik dal, proÄ jsi mne, hochu mÅ¯j, oklamal? Zda to víš, hochu, zda to víš, z loktÅ¯ mých Å¾e se nevrátíš, Å¾e zkázou to v loktech mých zaplatíš. Princ: Všechno chci ti dát, líbej mne, líbej tisíckrát! Nechci se vrátit, zemru rád, líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej. Nechci se vrátit, zemru rád, nemyslím, nemyslím na návrat! Rusalka: Láska má zmrazí všechen cit, musím tÄ›, musím zahubit, musím tÄ› v lednou náruÄ vzít! Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej! Polibky tvoje hÅ™ích mÅ¯j posvÄ›tí! Umírám šÅ¥asten, umírám ve tvém objetí!	The Prince: Kiss me, give me peace! I don’t want to return to the merriment of the world! Keep kissing me till I die! Rusalka: And you, my lad, gave me so much, why, my lad, did you deceive me? Do you know, my lad, do you know? That from my arms you’ll never return? That with this annihilation in my arms you’ll pay for it? The Prince: I want to give you everything, kiss me a thousand times! I don’t want to return, I’ll gladly die, kiss me, kiss me, give me peace. I don’t want to return, I’ll gladly die, I’ve no thought of returning! Rusalka: My love will freeze all your senses! I must destroy you, I must take you into my icy embrace! The Prince: Kiss me, give me peace! Your kisses will absolve me of my sin. I die happy in your embrace!
Vodník: Nadarmo v loktech zemÅ™e ti, marny jsou všechny obÄ›ti, ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! Rusalka: Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeÅˆ nestálou, za všecko, Äím klet jest osud mÅ¯j, lidská duše, BÅ¯h tÄ› pomiluj!	The Watersprite: In vain he’ll die in your arms, futile are all sacrifices, Oh poor, pale Rusalka! Alas! Rusalka: For your love, for that beauty of yours, for your inconstant human passion, for everything by which my fate is cursed, human soul, God have mercy on you!
libretto by Jaroslav Kvapil	libretto by David R. Beveridge