|
Rusalka - soprán Vodník - bas Princ - tenor Ježibaba - alt Cizí kněžna - mezzosoprán tÅ™i lesní žínky - soprány, alt Hajný - baryton Kuchtík - soprán Lovec - baryton rusalky, princova družina, svatební hosté Lesní žínky: Hou, hou, hou, stojí mÄ›síc nad vodou! ZvÄ›davÄ› se v hloubku dívá, po kameni ke dnu splývá, hastrmánek hlavou kývá, starou hlavou zelenou. Hou, hou, hou, kdo to chodí nocí tou? Hastmánku, mÄ›síc stoupá, už se tobÄ› v oknÄ› houpá, za chvíli se k tobÄ› vloupá, ve tvou skÅ™íňku stÅ™íbrnou! Hou, hou, hou, mÄ›síc bloudí nad vodou! Po jezeÅ™e tanÄí vánek, probudil se hastmánek, hastrmánek, tatrmánek, hou, hou, hou, Bublinky už ze dna jdou, hou, hou, hou, hatrmánek nad vodou! Hastrmánek chce se ženit, která z vás chce vodu pÄ›nit, dÄ›dka Äesat, lože zmÄ›nit, s babkou hastrmanovou? Hou, hou, hou... Vodník: I pÄ›knÄ› vítám z lesa k jezeru. Jakž, je tam smutno bujným sleÄinkám? Mám dole na dnÄ› samu nádheru a zlatých rybek na pytle tam mám. Rákosím se kmitnu, ruku svou jen napnu, po sleÄince chňapnu, za nožky ji chytnu, stáhnu si ji k nám! Lesní žínky: Hastrmánku heja hej, tedy si nás nachytej! Kterou chytíš mužíÄku, dá ti pÄ›knou hubiÄku, ale žena, ha, ha, ha, za uši ti vytahá! Tedy si nás nachytej! Vodník: UliÄnická havěť! Kterak zbrkle pádí! Horem, dolem, dolem, polem, inu mládí! Rusalka: Hastmánku, tatíÄku! Vodník: Kýho šlaka, dítÄ›, snad mi tady v mÄ›síÄku, nesušíš mé sítÄ›? Rusalka: Hastrmánku, tatíÄku, než se vody zpÄ›ní, seÄkej se mnou chviliÄku, aÅ¥ mi smutno není! Vodník: A vida, smutno! Rusalka: Všechno Å™eknu ti! Vodník: A dole taky? Rusalka: Smutno k zalknutí! Vodník: Dole, kde je samý rej? Není možná, povídej! Rusalka: ChÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti, ÄlovÄ›kem být a v zlatém slunci žíti! ChtÄ›la bych od vás, hlubin tÄ›ch se zbýti. Vodník: Mohuliž věřit vlastním uším svým? ÄŒlovÄ›kem býti? Tvorem smrtelným? Rusalka: Sám vyprávÄ›ls ty zvÄ›sti neznámé, že mají duši, které nemáme, a duše lidí, že jde nebi vstÅ™íc, když ÄlovÄ›k zhyne a když znikne v nic! Vodník: Dokud rodná kolébá tÄ› vlna, nechtÄ›j duši, ne, ta je hÅ™íchu plna! Rusalka: A plna lásky! Vodník: Vodo pravÄ›ká, snad nemiluješ, dítÄ›, ÄovÄ›ka? Rusalka: Sem Äasto pÅ™ichází a v objetí mé stoupá; šat shodí na hrázi a v loktech mých se koupá. LeÄ pouhou vlnou jsem, mou bytost nesmí zÅ™ít. Ó vím, že ÄlovÄ›kem dÅ™ív musela bych býti, jak já jej objímám a vinu já jej v ruce, by on mne objal sám a zulíbal mne prudce! Vodník: DítÄ›, z noci do noci tvoje sestry budou pro tÄ› plakat! Už ti není pomoci, ÄlovÄ›k-li tÄ› v svou moc doved´ zlákat! Rusalka: Hatrmánku, mužíÄku, on mne musí zoÄit, povÄ›z, povÄ›z, tatíÄku, co mám smutná poÄít? Vodník: Ztracena dovÄ›ků, prodána ÄlovÄ›ku! Marno je lákat tÄ› dolů v rej. Ježibabu si zavolej, ubohá Rusalko bledá!... BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: MÄ›síÄku na nebi hlubokém, svÄ›tlo tvé daleko vidí, po svÄ›tÄ› bloudíš širokém, díváš se v pÅ™íbytky lidí. MÄ›síÄku, postůj chvíli, Å™ekni mi, kde je můj milý? Řekni mu, stÅ™íbrný mÄ›síÄku, mé že jej objímá rámÄ›, aby si alespoň chviliÄku, vzpomenul ve snÄ›ní na mÄ›. Zasvěť mu do daleka, Å™ekni mu, kdo tu naň Äeká! O mnÄ›-li duše lidská sní, aÅ¥ se tou vzpomínkou vzbudí! MÄ›síÄku, nezasni! Ta voda studí! Ježibabo, Ježibabo! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Rusalka: Ježibabo! Ježibabo! Ježibaba: Lkáním, štkáním, naÅ™íkáním, kdo mne budí pÅ™ed svítáním? Rusalka: Ježibabo, léku dej mi, vodní kouzlo se mne sejmi! Ježiaba: Slyším cosi, Äichám cosi, ozvi se a pověž, kdo jsi? Rusalka: Rusalka jsem, vodní víla, dej mi léku, dej, tetko milá! Ježibaba: Jsi-li víla, zjev se hbitÄ›, ukaž se mi, krásné dítÄ›! Rusalka: Vlnami jsem upoutána, do leknínů zamotána. Ježibaba: Vytrhni se, cupy, hupy, pospÄ›š ke mnÄ› do chalupy! PusÅ¥ ji vlnko, pusÅ¥ ji ke mnÄ›, aÅ¥ se nožky dotknou zemÄ›! NožiÄky, neste ji, nožiÄky, držte ji! Vida, jak nožiÄky chodit už umÄ›jí! Rusalka: Ježibabo! Pomoz! Staletá moudrost tvá všechno ví, proniklas pÅ™írody tajemství, za nocí hlubokých o lidech sníš, odvÄ›kým živlům rozumíš. Pozemské jedy, paprsky mÄ›síce, dovedeš svaÅ™it na léků tisíce, dovedeš spojit, dovedeš boÅ™it, dovedeš usmrtit, dovedeš stvoÅ™it. ÄŒlovÄ›ka v pÅ™íšeru, pÅ™íšeru v ÄlovÄ›ka dovede promÄ›nit moudrost tvá odvÄ›ká. Rusalky za nocí hrozbou svou strašíš, pro lidské strasti divné léky snášíš, pro nás i pro lidi ve svÄ›tÄ› dalekém sama jsi živlem, sama jsi ÄlovÄ›kem. Se smrtí vÄ›Änost je vÄ›no tvé, pomoz mi pomoz, zázraÄná ženo! Pomoz mi! Ježibaba: To já znám, s takovou se chodí k nám! Ale slyš, pilnÄ› slyš, nežli léku okusíš: perly máš, krásu máš, pomohu-li, co mi dáš? Rusalka: Vše, co mám, si vem, ale udÄ›lej mne ÄlovÄ›kem! Ježibaba: A nic víc? Pranic víc? Proto pÅ™išlas úpÄ›jíc? Voda tÄ› už omrzela, lidského jsi laÄna tÄ›la, milování, laškování, hubiÄek a cukrování. To já znám, s takovou se chodí k nám! Rusalka: Tvoje moudrost všechno tuší, dej mi lidské tÄ›lo, lidskou duši! Ježibaba: Dám ti, dám, vÄ›z to rarach sám! Ale ty mi musíš dát průsvitný svůj vodní šat. A když lásky neokusíš na svÄ›tÄ›, zavržena musíš Å¾íti v hlubinách zas prokletÄ›. Ztratíš-li tu lásku, po níž cit tvůj prahne, kletba vodních mocí zas tÄ› v hloubku stáhne. A než nabudeš jí, budeš trpÄ›t též: pro všechen lidský sluch nÄ›ma zůstaneš! Chceš být nÄ›ma, chceš, pro toho, jejž miluješ? Rusalka: Jeho-li lásku poznat smím, ráda, věř, pro nÄ›j onÄ›mím. Ježibaba: StÅ™ez si ho a to vÄ›z: prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu Å™íš, miláÄka svého také zahubíš, stane se navždy obÄ›tí, vÄ›Äného tvého prokletí! Rusalka: ÄŒistou duší, Äistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší! Ježibaba: Tedy pojÄ, honem pojÄ, do chaty mne vyprovoÄ. V krbu jedy navaÅ™íme, Rusalku tím napojíme, ale potom ani muk, Äury mury fuk! ÄŒury mury fuk, bílá pára vstává z luk! Kapka krve draÄí, deset kapek žluÄe, teplé srdce ptaÄí, pokud ještÄ› tluÄe. SkoÄ, můj mourku, skoÄ a skoÄ, varem v kotli pozatoÄ! ÄŒury mury fuk, nelekej se vÄ›tších muk! ToÅ¥ tvé lidské vÄ›no, a to musíš píti, tím co uvaÅ™eno, jazyk zdÅ™evÄ›ní ti. SkoÄ můj mourku, hola hej, v hrdlo jí tu šÅ¥ávu vlej! ÄŒury mury fuk, ale teÄ už ani muk! Vodník: Ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! BÄ›da! BÄ›da! Lovec: Jel mladý lovec, jel a jel, laň bílou v lese uvidÄ›l. Hluboké oÄi ta mÄ›la, zda-li ji stihne má stÅ™ela? Ó, mladý lovÄe, dále spÄ›j, tu bílou laňku nestÅ™ílej, varuj se jejího tÄ›la! Zda-li ji stihne má stÅ™ela? Princ: Zde mihla se a zase zmizela! Horem a dolem, lesem a polem, podivná zvěř ta míhá se kolem a tady stopa znikla docela! A tajemným vlnÄ›ním potají, ty vody mne v lokty své lákají, jak bych mÄ›l divoký lovu cit, v objetí jejich zas ochladit. Krok vázne mi, stesk cítím neznámý, zbraň z unavené ruky padá mi. sotva lov zaÄal, unavil mne vráz, divné to kouzlo, zajalo mne zas! Lovec: Laň nebyla to, lovÄe, stůj! Bůh tvoji duši opatruj! Srdce tvé smutno je zcela, koho to stihla tvá stÅ™ela? Princ: Ustaňte v lovu, na hrad vraÅ¥te se. Podivné Äáry bloudí po lese, divnÄ›jší Äáry v duši mám. Domů vraÅ¥te se, chci býti sám! Vidino divná, pÅ™esladká, jsi-li ty ÄlovÄ›k, nebo pohádka? PÅ™išla jsi chránit vzácné zvěři, kterou jsem zahléd´ v lesa šeÅ™i? PÅ™išla-lis prosit za ni, sestÅ™iÄko bílých laní? A nebo sama, jak vstÅ™íc mi jdeš, koÅ™istí lovcovou býti chceš? Svírá ti ústa tajemství, Äi navždy jazyk tvůj ztich´? NÄ›ma-li ústa tvá, Bůh to ví, vylíbám odpovÄ›Ä s nich! OdpovÄ›Ä záhadám, jež mne sem lákaly, jež mne sem volaly, pÅ™es trní, pÅ™es skály, abych tu koneÄnÄ› v blažený dnešní den, dítÄ›, tvým pohledem náhle byl okouzlen. Co v srdci tvém je ukryto, máš-li mne ráda, zjev mi to! Sbor rusalek: Sestry, jedna schází z nás! SestÅ™iÄko, kam odešlas? Vodník: PÅ™es hory, pÅ™es hory, doly a lesy! Sbor rusalek: SestÅ™iÄko, kde jsi? Princ: Vím, že jsi kouzlo, které mine, a rozplyne se v mlžný rej, leÄ dokud Äas náš neuplyne, ó, pohádko má, neprchej! Můj skonÄen lov, naÄ myslit naň? Tys nejvzácnÄ›jší moje laň, tys hvÄ›zdiÄka zlatá v noc temnou, pohádko má, pojÄ se mnou! Hajný: JáÅ™ku, klouÄe milé, dopovÄ›z, jaká že to kratochvíle na zámku se strojí dnes? To je hostí na síni to je práce v kuchyni, na stolech a na policích podivného náÄiní! Kuchtík: Máme ti teÄ sháňku, milý strýÄe Vaňku, od veÄera do svítání neustane práce ani! Pomysli si, pomysli si, zdas to, stýÄku, slyšel kdysi? Princ ti našel v lese divné stvoÅ™ení, a s ním, podivme se, snad se ožení! Našel prý ji v lesích tvých, ve tvých lesích hlubokých. Ale aÅ¥ ji vzal kde vzal, já bych se jí strýÄku bál! Holka je ti nÄ›má, kapky krve nemá, chodí jako vyjevená! To by byla Äistá žena! Hajný: Je to pravda vskutku, co se mluví všude? Můj ty milý smutku, už to takhle bude! AÅ¥ nás Pán Bůh chrání, myslivec jsem starý, že v tom milování vÄ›zí divné Äáry! U nás v lese straší šlakovité moci, lesem divní braši chodí o půnoci. Je-li v tÄ›le duše slabá, uhrane ji Ježibaba, pode hrází tuze snadno hastrman tÄ› stáhne na dno! A kdo vidí lesní žínky bez košilky, bez sukýnky, omámí ho lásky chtíÄ. Pán Bůh s námi a zlé pryÄ! Kuchtík: StrýÄku, já se bojím! Hajný: Inu, není div! Pán Bůh hÅ™íchům tvojim budiž miostiv! Kuchtík: Náš princ vždy tak švarný byl, kterak se teÄ promÄ›nil! Není, jako býval, není, bloudí jako omámen, stará Háta na modlení, dává za nÄ›j den co den. A pan faráÅ™, jak to slyšel, varovati prince pÅ™išel. Ale princ, ne a ne, holka prý tu zůstane! Hajný: Proto jsou tu hosté již! Proto se tak prázdní spíž! Proto jsem honem vlek´ plno zvěře na zámek! Kuchtík: NaštÄ›stí, jak zdá se, nemÄ›lo to být, všechno může zase jiná pokazit! Stará Háta vypráví, jak prý je princ vrtkavý, už prý jeho láska mizí, jinou prý zas v mysli má, po jakési kněžnÄ› cizí, hází prý už oÄima. Hajný: Pábůh dej, pánbůh dej, ve zdraví ho zachovej! Já být princem, bez okolků vyhnal bych tu cizí holku, než mne v peklo zamotá, aÅ¥ se klidí žebrota! Kuchtík: Hu! Tam si vede princ tu obludu! Hajný: Já na ní také Äekat nebudu! Princ: Již týden dlíš mi po boku, jak z báje zjev dlíš pÅ™ede mnou, a marnÄ› v oÄích hluboku tvou bytost hledám tajemnou! Má sňatek dát mi teprve, co láska dávno chtÄ›la, by rozhoÅ™ela jsi do krve a byla ženou mou zcela? ProÄ chladí tvoje objetí, vzplát vášní proÄ se bojí? ProÄ úzkostí jen zachvÄ›ti mám v náruÄi se tvojí? A marnÄ› dusím smutný cit, z náruÄe tvé se nelze vyprostit, byÅ¥ stokrát byla jsi chladná, nesmÄ›lá, mít musím tebe docela! Cizí kněžna: Ne, není to láska, hnÄ›vivý je to cit, že jiná dlí, kde já jsem chtÄ›la být, a že jsem jeho míti nemÄ›la, aÅ¥ štestí obou zhyne docela! Zda na chvíli princ vzpomene si pÅ™ec, že hostitelem též je milenec? Má na to štÄ›stí, jímž vás blaží svÄ›t, též cizí host jen nÄ›mÄ› pohlížet? Princ: Ach, výÄitka to vÄ›ru vÄasná, a s vašich rtíků rád ji snáším, i ženich vÄ›ru, kněžno krásná, je pÅ™edevším jen sluhou vaším! Cizí kněžna: A vaše láska, citů vašich paní, vás nepokárá za to slovem ani? ÄŒi v pohledu svém tolik nÄ›hy má, že mluví s vámi pouze oÄima? Princ: LeÄ oÄi její Å™íci zapomnÄ›ly, že hostitel se nepozorným stal. NechÅ¥ nahradí teÄ rychle, svolíte-li, co roztržit jen chvíli zanedbal. NaÄ rozpaky tvoje, a proÄ se tolik chvÄ›ješ? V svou komnatu pospÄ›š a stroj se k plesu již! Cizí kněžna: Ó, vystrojte se v šaty pÅ™ebohaté, mám dvornost jeho, vy však srdce máte! Vodník: BÄ›da! BÄ›da! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Celý svÄ›t nedá ti, nedá, vodní Äím Å™íše rozkvétá! Stokrát bys byla ÄlovÄ›kem, ve jhu jsi spjata odvÄ›kém. ByÅ¥ mÄ›l tÄ› ÄlovÄ›k stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat! Ubohá Rusalko bledá, zajatá v kouzlo lidských pout! Voda tvá všude tÄ› hledá, nadarmo chce tÄ› obejmout! Až se zas vrátíš k družkám svým, budeš jen živlem smrtícím, vrátíš se žitím uvadlá, prokletí živlů jsi propadla! Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! Sbor: KvÄ›tiny bílé po cestÄ›, po cestÄ› všude kvetly, hoch jel a jel k své nevÄ›stÄ› a den se smál tak svÄ›tlý. Nemeškej, hochu, k milé spÄ›š, dorosteš záhy v muže, zpátky až tudy pojedeš, pokvetou rudé růže. KvÄ›tiny bílé nejdÅ™íve, úpalem slunce zašly, ale ty růže ohnivé, svatební lože krášlí! Vodník: Ubohá Rusalko bledá, v nádheru svÄ›ta zakletá! BÄ›da! Na vodách bílý leknín sní, smutným ti druhem bude, pro tvoje lože svatební, nekvetou růže rudé! Rusalko, znáš mne, znáš! Rusalka: Vodníku, tatíÄku drahý! Vodník: Proto jsem pÅ™išel v zámek váš, bych zÅ™el tÄ› truchlit tak záhy? Rusalka: TatíÄku, vodníÄku, spas mne, úzkost mne pojala hrozná! BÄ›da, že chtÄ›la jsem zradit vás, bÄ›da, kdo ÄlovÄ›ka pozná! BÄ›da! BÄ›da! Jiná jej krásou jala vráz, divokou lidskou krásou, a mne už nezná zas, Rusalku prostovlasou. Vodník: On že tÄ› zavrh´, jenž mÄ›l tÄ› rád? Musíš teÄ, musíš vytrvat! Rusalka: Ó marno, ó marno to je, a prázdnota je v srdci mém, jsou marny všechny vdÄ›ky moje, když zpola jsem jen ÄlovÄ›kem! Ó marno to je, mne už nezná zas, Rusalku prostovlasou. Jí hoÅ™í v oÄích vášnÄ› síla, té lidské vášnÄ› prokleté! Mne voda chladná porodila a nemám, nemám vášnÄ› té! Prokleta vámi, pro nÄ›j ztracena, odvÄ›kých živlů hluchá ozvÄ›na. Ženou ni vílou nemohu být, nemohu zemÅ™ít, nemohu žít! Nemohu zemÅ™ít, nemohu žít! Vidíš je, vidíš? Jsou tu zas! TatíÄku, spas mne, spas! Cizí kněžna: Vám v oÄích divný žár se zraÄí a naslouchám vám zmámena. Jste stále vÅ™elejší a sladší, ó, princi, co to znamená? Kam prchla vaše vyvolená, ta bez Å™eÄi a beze jména, kam prchla, aby vidÄ›la, že princ je zmÄ›nÄ›n docela? Princ: Kam prchla? Milý Bůh to ví! LeÄ zmÄ›nou mou jste sama vinna. A letní noc to nepoví, že zajala mne kouzla jiná! Ó nazvete to rozmarem, že miloval jsem jinou chvíli, a buÄte žhavým požárem, kde dosud luny svit plál bílý! Cizí kněžna: Až požár můj vás popálí, a všechny vaše vášnÄ› zdÄ›sí, až odejdu vám do dáli, co s leskem luny poÄnete si? Až obejmou vás lokty sliÄné té nÄ›mé krásky námÄ›síÄné, Äím k vášni hÅ™át se budete? Ó škoda, škoda vášnÄ› té! Princ: A kdyby celý svÄ›t chtÄ›l klnout mojí touze, vy jste ten žhavý kvÄ›t, byÅ¥ kvetl chvíli pouze! TeÄ teprve to vím, Äím mÅ™elo moje tÄ›lo, když lásky tajemstvím se uzdraviti chtÄ›lo! Co z lásky oné zbude, jíž v osidla jsem pad´? Rád strhám všechny svazky, bych vás mohl milovat! Cizí kněžna: Ó teprve teÄ poznávám, že námluvy mi náhle kynou, pan ženich, zdá se, neví sám, zda namlouvá si mne, Äi jinou! Princ: Mrazí mne tvoje ramena, bílá ty kráso studená! Vodník: V jinou spÄ›š náruÄ, spÄ›š, objetí jejímu neujdeš! Princ: Z objetí moci tajemné, spaste mne! Cizí kněžna: V hlubinu pekla bezejmennou, pospÄ›šte za svou vyvolenou! Rusalka: Necitelná vodní moci, stáhlas mne zas v hlubinu, proÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? Mladosti své pozbavena, bez radosti sester svých, pro svou lásku odsouzena teskním v proudech studených. Ztrativši svůj půvab sladký, miláÄkem svým prokleta, marnÄ› toužím k sestrám zpátky, marnÄ› toužím do svÄ›ta. Kde jste, kouzla letních nocí nad kalichy leknínů? ProÄ v tom chladu bez pomoci nezhynu? ProÄ nezhynu? Ježibaba: Aj aj, už jsi se navrátila? No tos tam dlouho nepobyla! A jak máš bledé tváÅ™iÄky a jak tu truchlíš o samotÄ›! Což nechutnaly hubiÄky a lidské lože nehÅ™álo tÄ›? Rusalka: Ach bÄ›da, tetko rozmilá, vše zradilo mne, vše jsem ztratila! Ježibaba: Krátké bylo milování, dlouhé bude naÅ™íkání, po hubiÄkách mužských úst, nekoneÄný, vÄ›Äný půst! ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›k, živlů vyvrhel, z koÅ™enů zemÄ› dávno vyvrácen, bÄ›da, kdo jeho lásku poznat chtÄ›l, jeho kdo zradou je teÄ zatracen! Rusalka: Tetko moudrá, tetko, rci, není mi, není pomoci? Ježibaba: MiláÄek tÄ› zavrh´, pÅ™estal tÄ› mít rád, a teÄ Ježibaba má zas pomáhat? Po záletech svÄ›tských, dcerko rozmilá, bys teÄ k sestrám ráda se zas vrátila? Inu, mám já radu, dobrou radu mám, ale poslechneš-li, ví to rarach sám! Lidskou krví musíš smýti živlů prokletí za lásku, již chtÄ›las míti v lidském objetí. Budeš zas, Äíms byla prve, než tÄ› zklamal svÄ›t, ale horkem lidské krve lze jen ozdravÄ›t. Opustí tÄ› všechna muka, budeš šÅ¥astna hned, zahubí-li tvoje ruka toho, jenž tÄ› oklamal, toho, jenž tÄ› sved´! Rusalka: Ježibabo, bÄ›da, co to chceš? Ježibaba: Ten vezmi nůž a slib, že poslechneš! Rusalka: Jde z tebe hrůza; nech mne nech! Chci vÄ›ÄnÄ› trpÄ›t v úzkostech, chci vÄ›ÄnÄ› cítit kletbu svou, svou celou lásku zhrzenou, svou beznadÄ›j chci všechnu zÅ™ít, leÄ on musí šÅ¥asten být! Ježibaba: V lidský život potmÄ›šilý touha tvá tÄ› vábila, a teÄ nemáš tolik síly, bys krev lidskou prolila? ÄŒlovÄ›k je ÄlovÄ›kem teprve, v cizí krev ruku když stopil, zbrocen když vášní do krve, bližního krví se opil. A ty žes chtÄ›la ÄlovÄ›kem být a ÄlovÄ›ka vášní omámit? Prázdná ty vodní bublineÄko, mÄ›síÄní bledá zahaleÄko, jdi, trp si z vÄ›ků do vÄ›ků a seschni touhou po svém ÄlovÄ›ku! Rusalka: Vyrvána životu v hlubokou samotu, bez družek, bez sester mám se brát. MiláÄku vím, to vím, nikdy víc tÄ› nespatÅ™ím, ó bÄ›da nastokrát! Sbor rusalek: Odešla jsi do svÄ›ta, uprchla jsi našim hrám, sestÅ™iÄko ty prokletá, nesestupuj k nám! V naše tance nesmí sem, koho ÄlovÄ›k objal již, rozprchnem se, rozprchnem, jak se pÅ™iblížíš! Z tvého smutku vane strach v radostný náš hravý rej, s bludiÄkami v bažinách za nocí si hrej! Lákej lidi svitem svým, na rozcestích tÄ›kej teÄ, svÄ›týlkem svým modravým do hrobu jim svěť! Na hrobech a rozcestích jiných sester najdeš rej, v reje vodních sester svých už se nevracej! Hajný: Že se bojíš? TÅ™esky, plesky, však tu jiní bývávali! Zaklepej a povÄ›z hezky, co ti doma pÅ™ikázali: princ že nosí těžkou dumu, že se poplet na rozumu, jakás pekla stvůra klatá, že k nám pÅ™išla do hradu a že prosí stará Háta Ježibabu o radu! Kuchtík: MnÄ› už chromne noha, vlÄí mlhu mám, pro živého Boha, strýÄku, jdi tam sám! Hajný: Kolikrát jsem tudy šel, temno leckdy bývalo již, tys mi Äistý strašpytel, že se staré babky bojíš! Kuchtík: Ondy, když jsi u nás byl, sáms mne, strýÄku, postrašil, nediv se teÄ, milý brachu, že mám v lese plno strachu! Hajný: ŘeÄi sem, Å™eÄi tam, to tak nÄ›kdy pÅ™idávám. Ale teÄ honem hleÄ vyzvÄ›dÄ›ti odpovÄ›Ä! Vzmuž se, hej, zaklepej, na radu se babky ptej! Kuchtík: Já bych jistÄ› breptal, jakou úzkost mám, abys tedy zeptal se jí na to sám! Hajný: StydÄ›l bych se stydÄ›l, být já otcem tvým! Ale abys vidÄ›l, že se nebojím! Ježibabo, Ježibabo! Hola, hola! Ježibaba: Kdo to hluÄí? Kdo to volá? Hajný: Stará Háta k tobÄ› posílá, abys, Ježibabo, radila! Ježibaba: Za tu radu, za rozumu špetku, tohle vyžle posílá mi k snÄ›dku? Jen co vykrmí se chudinka, bude z nÄ›ho pÄ›kná peÄínka! Kuchtík: PusÅ¥ mne z tÄ›chto míst! StrýÄku, ona mne chce sníst! Ježibaba: Ha, ha, i ty malý zmetku, hloupé stvoÅ™ení, to bych mÄ›la k snÄ›dku, Äistou peÄeni! Pro peklo aÅ¥ roste prokletý rod váš! A teÄ honem povÄ›z, co mi Å™íci máš. Kuchtík: Náš princ těžce stůnÄ›, pÅ™evelice, uhranula srdce jeho jakás kouzelnice. PÅ™ived´ si ji na hrad, vše jí dal, jako vlastní život sám ji miloval. Jeho ženou byla by se stala, ale krásná kouzelnice svatby nedoÄkala. Prince když už zmátla docela, nevÄ›rná ta kouzelnice zmizela. Celý hrad je kouzlem zmámen podnes, Äábel sám tu kouzelnici do pekla si odnes´! Vodník: Kdo že ji odnes´ ? Koho že zradila? Prokleté plémÄ›, jež vás sem posílá! Tvorové bídní! On sám ji zradil, uvrh´ ji v prokletí! Hajný: Hastrman! Kuchtík: StrýÄku! Proboha, strýÄku! Vodník: Pomstím se, pomstím, kam Å™íš má dosahá! Ježibaba: Ha, ha, ha, ha! 1. lesní žínka: Mám, zlaté vlásky mám, svatojánské mušky slétají se k nim, ruka moje bílá vlásky rozpustila, mÄ›síÄek je Äeše svitem stÅ™íbrným. Mám, mám, zlaté vlásky mám! 2. lesní žínka: Mám, bílé nožky mám, probÄ›hla jsem palouk celiÄký, probÄ›hla jsem bosa, umyla je rosa, mÄ›síÄek je obul v zlaté stÅ™evíÄky! 3. lesní žínka: Mám, krásné tílko mám, na palouku v noci svítí jeho vdÄ›k. Kudy běžím, všudy moje bílé údy do stÅ™íbra a zlata šatí mÄ›síÄek! Lesní žínky: Dokola, sestÅ™iÄky, dokola, v lehounký noÄní vánek, za chvíli z rákosí zavolá zelený hastrmánek. Už tu je, už tu je, už si sítÄ› spravuje, už tu je, už! Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Kterou chytíš, mužíÄku, dá ti pÄ›knou hubiÄku. Ale žena, hastrmánku, ha, ha, ha, hastrmánku, za uši ti vytahá. Hastrmánku, heja hej, honem si nás nachytej! Vodník: Nelaškujte plaše, dÄ›ti zlatovlasé, rodná voda naše lidským rmutem zkalila se. Lesní žínky: Cože nám ruší veselý rej? povídej, mužíÄku, povídej! Vodník: Hluboko na dnÄ› sténá sestrami zavržená ubohá Rusalka bledá! BÄ›da, ó bÄ›da! 1. lesní žínka: Cítím slzu ve zraku, chlad mne náhle ovál. 2. lesní žínka: Do šedivých oblaků mÄ›síÄek se schoval. 3. lesní žínka: Tma se tiskne v skránÄ› mé, sestry, sestry, prchnÄ›me! Princ: Bílá moje lani! Pohádko! NÄ›mý pÅ™elude! Mému naÅ™íkání, spÄ›chu bez ustání konec už nikdy nebude? Ode dne ke dni touhou štván hledám tÄ› v lesích udýchán, noc-li se blíží, tuším tÄ› v ní, chytám tÄ› v mlze mÄ›síÄní, hledám tÄ› širé po zemi. Pohádko, vraÅ¥ se mi! Tady to bylo, mluvte, nÄ›mé lesy! Vidino sladká, milenko má, kde jsi? Bílá moje lani! Kde jsi? PÅ™i všem co v mrtvé srdci mám, nebe i zemi zaklínám, zaklínám Boha i bÄ›sy, ozvi se, ozvi, kde jsi? Milenko má! Rusalka: MiláÄku, znáš mne, znáš? MiláÄku, ještÄ› vzpomínáš? Princ: Mrtva-lis dávno, zniÄ mne vráz, živa-lis ještÄ›, spas mne, spas! Rusalka: Živa ni mrtva, žena ni víla, prokleta bloudím mátohou, marnÄ› jsem chvíli v loktech tvých snila ubohou lásku, lásku svou. Milenkou tvojí kdysi jsem byla, ale teÄ jsem jen smrtí tvou! Princ: Bez tebe nikde nelze žít, můžeš mi, můžeš odpustit? Rusalka: ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? TeÄ mÄ›síÄní jsem vidinou, v tvá muka neskonalá! TeÄ tebe šálím v noÄních tmách, je zneuctÄ›n můj klín a s bludiÄkami na vodách tÄ› svedu do hlubin. ProÄ volal jsi mne v náruÄ svou, proÄ ústa tvoje lhala? Tys hledal vášeň, vím to, vím, tys hledal vášeň, jíž já jsem nemÄ›la, a teÄ-li tÄ› políbím, jsi ztracen, jsi ztracen docela. Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej, nechci se vrátit ve svÄ›ta rej, do smrti tÅ™eba mne ulíbej! Rusalka: A tys mi, hochu můj, tolik dal, proÄ jsi mne, hochu můj, oklamal? Zda to víš, hochu, zda to víš, z loktů mých že se nevrátíš, že zkázou to v loktech mých zaplatíš. Princ: Všechno chci ti dát, líbej mne, líbej tisíckrát! Nechci se vrátit, zemru rád, líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej. Nechci se vrátit, zemru rád, nemyslím, nemyslím na návrat! Rusalka: Láska má zmrazí všechen cit, musím tÄ›, musím zahubit, musím tÄ› v lednou náruÄ vzít! Princ: Líbej mne, líbej, mír mi pÅ™ej! Polibky tvoje hÅ™ích můj posvÄ›tí! Umírám šÅ¥asten, umírám ve tvém objetí! Vodník: Nadarmo v loktech zemÅ™e ti, marny jsou všechny obÄ›ti, ubohá Rusalko bledá! BÄ›da! Rusalka: Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všecko, Äím klet jest osud můj, lidská duše, Bůh tÄ› pomiluj! |
| libretto by Jaroslav Kvapil |